RECENZE: Rafinovanější zápletku než Postradatelní mají i omalovánky

Kinematografie by lehce přežila i bez Postradatelných. Ale pro pány kluky, kteří na akčních filmech 80. let vyrůstali, je to dotek jiných časů, jehož starosvětské kouzlo uzná i pár žen. Jako když kamarádi z vojny vzpomínají na veselé historky.

Na začátku žije na ostrově, jejž přijedou zbavit diktátora, šest tisíc lidí. Na konci, po záchranné akci Postradatelných, to vypadá, že přežilo šest domorodců a dvě chýše. Leč hrdina jim přidá na obnovu.

Ano, i takhle nebetyčně pitomý je obsah filmu, jímž Sylvester Stallone zkusil oživit akční žánr „pravých chlapů“ 80. let; rafinovanější zápletku mají i omalovánky.

Postradatelní

60 %

USA, 2010, 99 minut.

Režie: Sylvester Stallone

Hrají: Sylvester Stallone, Jason Statham, Jet Li, Dolph Lundgren.

Kinobox: 76 %

IMDb: 6.4

Přesto mohl dopadnout daleko hůř; dokonce mile překvapí. Protože dojímá. Podmaňuje si nostalgií akčních pohádek, jejichž drsní rekové čpící mužným potem šli rovnou na věc a s ničím se nepárali. Postradatelní jsou jako kamarádi z vojny, kteří při vzpomínkách na společné zážitky ukryjí pod siláckými žertíky zpozdilou slzu. Pánové to prožívají, dámy se chápavě usmějí a ustelou jim ve stodole.

Díky za nadsázku

Navíc se Postradatelní neberou úplně vážně, což jim přidává body i v očích těch, kdo akční „béčka“ nepovažují za fenomén, nýbrž za zbytečný apendix kinematografie.

Kdo je kdo

kdo je kdo

Seznamte se s partou Postradatelných

Už úvod, v němž účinkují somálští piráti, zajatci a lasery, nese typické hlášky ceděné skrze zuby - třeba Stallonův hrdina suše odtuší, že jen světlo je rychlejší než on. Ze sestavy hereckých legend žánru se vydělí obrysy rolí včetně rebela v trefném podání Dolpha Lundgrena, i když režírující Stallone využil pořádně sotva polovinu z nich.

Po akci si žoldáci užívají motorek a piva, k čemuž jim hraje starý dobrý bigbít, postava Jasona Stathama smutní po rozchodu s dívkou a Mickey Rourke vede pamětnické řeči. Prostě klasika. Ovšem už další scéna zvedá průměrnou známku na šedesát: hravá pocta, v níž se špičkují Bruce Willis a Arnold Schwarzenegger se Stallonem. Kéž by její sebeironickou nadsázku udržel celý film!

Bohužel do vážných debat a politických odkazů se vrací letitá žánrová upocenost, jíž přijde na pomoc ještě módní typ domácího násilí a věčná režijní berlička: let ptáků, jenž se do prostřihu vždy hodí.

Jednou to má půvab

Zato akce jsou slušně nasnímané, i veteráni mají formu, byť podvůdky a záskoky lze prohlédnout, a boj se vede zpříma se vší názorností digitální krve tryskající z uťaté ruky; dámy vrtí hlavou, pánové pochvalně řičí „Jo, ty vole, jo, jo!“

Recenze

Postradatelní (2010):
Rafinovanější zápletku mají i omalovánky 60%

Postradatelní 2 (2012):
Žijí jen ze sentimentu, i když je s nimi sranda 60%

Postradatelní 3 (2014):
Oprýskaní svalovci zvážněli, jen Gibson ne 50%

Herecky má Stallone svou jedinou polohu včetně směšného baretu, Jet Li plní komickou úlohu, rozkošný Rourke ustojí i výlevy o válce v Bosně, ztrátě lidství, záchraně duše a slivovici; největší prostor si právem urval Statham. Též v rychlém, leč dlouhém finále se bojuje bez důmyslnější choreografie, ale zblízka ve stylu „kopni, řízni, sekni, bodni, vpal mu kulku do těla“. Že se diktátor polepší a zvolá: „Byl jsem sobec,“ patří ke kouzlu nechtěného. Vůbec humor je tu způli záměrný a způli bezděčnou parodií.

Starosvětská úpornost však film polidští. Akce byla jejich život, nic jiného neumějí, v tom jsou až dětsky bezbranní: herci i jejich hrdinové. Jeden návrat má proto půvab; ale vzkřísit celou vlnu? Jen to ne!