RECENZE: Můj dědeček Radek Pilař dělal víc než Rumcajse. A nejen on

Úvod vypadá jako běžné domácí video nemluvněte, jež točí prarodič. Režisérka Adéla Komrzý si ho však prakticky nepamatuje, byl jí rok, když Radek Pilař zemřel. Zpětně teď v dokumentu Viva video, video viva objevuje jinou kapitolu dědečkovy tvorby než postavu Večerníčka či loupežníka Rumcajse: posedlost videoartem.

Což je na celovečerní distribuční debut úctyhodné sousto, protože jde o téma těžko přenosné: jak po stránce umělecké svobody, již videoart ve svých tuzemských počátcích za komunistického režimu zosobňoval, tak coby svébytná disciplína spojující filmovou složku s výtvarnou. Dejme tomu dobová Kantáta pro tři počítače, z níž dokument přináší ukázku, se těžko vstřebává, natožpak popisuje.

Navíc autorka k výpravě do minulosti přidala ještě rekonstrukci první výstavy videoartu z roku 1989 po třiceti letech včetně miniprofilů jednotlivých účastníků i jejich děl; těká tak napříč érami od osobního ke kolektivnímu a zase zpět, až občas člověk zalituje, že se do mozaiky nedostalo „více dědečka“.

Protože právě Pilař patří k nejzajímavějším z osobností oboru, ať už jde o dochované videokazety s jeho experimenty, úryvky z deníku, vzkaz z nemocnice o srdci připojeném na monitor, nebo jasnozřivý výrok vyznačující se nekonečnou platností: „Televize je modla, která požírá srdce těch, kdo před ní klečí.“

Ovšem režisérka věděla, že úzký okruh vyznavačů videoartu musí publiku zpřístupnit v civilnější rovině. Tudíž z výpovědí aktérů sestavuje obraz časů, kdy svého druhu „underground“ hledal úřední záštitu pod Národní galerií, kdy se scházeli v pražském Mánesu, navzájem si půjčovali tehdy vzácné počítače, pokreslovali odpad ze střižen a vytvářeli si svůj „ostrůvek normálnosti“, byť v očích nezasvěcených se mohli jevit spíše jako šílenci. „Člověk byl vděčný, že není blázen sám, ale že je nás takových třeba patnáct,“ zazní v dokumentu.

Nadšenecké počátky kouzelně dokládá nefalšovaná radost nad prvním, kupodivu stále funkčním „dětským počítačem Amiga“, který dovezli z Norimberku se slevou, neboť koupili rovnou šest kusů. Sousedské spiklenectví, jak na konci stvrdí nová výstava, přitom dál trvá a dojímá jako každé hračičkářství.

Viva video, video viva

60 %

Režie Adéla Komrzý, účinkují Radek Pilař, Petr Skala, Woody Vasulka

Snímek Viva video, video viva zahrnuje ještě jednu milou, ač odstředivou odbočku, výlet na americkou půdu za rodákem, jenž se proslavil pod jménem Woody Vasulka. Uctívaný „apoštol techniky“ pobaví, když při exkurzi po své sbírce vyvede kolegy z omylu: „Tohle není přístroj, ale gril na barbecue.“

Mimochodem dílo jednoho z pionýrů světového videoartu, absolventa FAMU a brněnského rodáka Bohuslava Woodyho Vašulky, jenž zemřel před loňskými Vánocemi ve věku 82 let, souběžně v kinech připomíná i jiný dokument, nazvaný Efekt Vašulka.