RECENZE: Z hokejové veselohry Pušky, puky, pivo a psi tuhne úsměv

Hokejisté Holeček, Holík, Hašek. Legendy armádního sportu v dokumentu Pušky, puky, pivo a psi líčí bizarní stránky totality výstižněji než dějepis. Film měl premiéru ve středu.

Dvakrát se česko-americký spisovatel Jan Novák postavil za dokumentární kameru v dílech o disidentském prezidentovi Občan Václav Havel jede na dovolenou a Občan Havel přikuluje. Třetí stejně groteskní pohled na totalitu spojil se svou dávnou láskou k hokeji.

Proč mi vykáš?

Snímek Pušky, puky, pivo a psi, který po včerejší slavnostní premiéře vyrazí po republice nezávislou distribuční cestou, natočil se svým synem Adamem Novákem a zkusil jím oslovit i diváky sportovnímu světu vzdálené. Humorem.

Hlavně však z úzkého výseku reality, který zastupují borci již nad věcí a jejich předlistopadový šéf generál Miroslav Vacek,  čiší bizarnost komunistické éry křiklavěji než ze všech dějepisných výkladů. I když film musí objasnit, že vojenská služba bývala povinná a že ji sportovci rádi přežívali v armádních klubech; některé vysvětlivky myslí na novou generaci, jiné nejspíše i na zahraniční publikum.

Ale snímek je vykoupí půvabnými historkami typu "Nechám Vacka vyhrát v tenise a on mě za to povýší", případně Vackovými reakcemi "Povídám mu - Ty vole, proč mi najednou vykáš?". Předvádění dávné důvěrnosti trochu drhne, když se řeč stočí vyloženě ke sportu aneb jak hoši tvrdě trénovali, leč pivko a cigárko si taky dopřáli.

Jistou únavu probudí i filmařsky nepříliš vynalézavé střídání "mluvících hlav" s archivy, ač v nich tvůrci objevili poklady - třeba Křivé zrcadlo, instruktážní film, kterak se socialistický voják chovat nemá, v němž tehdy hrál Vladimír Menšík a režíroval jej Karel Kachyňa. Naprosto originální odhalení pak přináší vzpomínka, jak pro posílení kondice jedli psy na česneku.

Mě do tanku nedostanou

Dokumentem projde nespočet legend od Augustina Bubníka přes Jiřího Holečka po Dominika Haška, režisér však nejde po jménech, nýbrž po tématech. Včetně peněz: měli 180 korun za vyhraný zápas, přilepšovali si pojistkami, při cestách na Západ dostali diety dvě marky na den, takže prodávali sklo či vodku a za utržené devizy kupovali na přání svých žen prací prášky. Načež Vacek oponuje: "Já jako šéf generálního štábu jsem měl poloviční plat hráče Dukly Jihlava!"

Pušky, puky, pivo a psi

60 %

ČR, 2013, 77 min

Režie: Jan Novák, Adam Novák

Hrají: Dominik Hašek, Gustav Bubník

A od té chvíle dál přituhuje, až úsměv ztuhne docela. Co následovalo po rebelii "Mě do tanku nedostanete, já jsem tu kvůli hokeji". Proč se vstupovalo do strany. Kdo je hlídal, kdo udával - i spoluhráči. Kdo zkusil emigraci - přehlídka tváří se zdá nekonečná.

Nejvíce však zamrazí při Bubníkově věcném líčení ostudného politického procesu s mistry světa z roku 1949, při popisu bití, mučení, věznění. Tady už končí furiantské legrácky s bohorovnou vyrovnaností se vzdálenými časy; dokument sice  nevydírá, ale účinek se dostaví.