RECENZE: Nohy zdravé, chybí páteř. To je Příběh opravdického člověka

Dva roky po válce napsal Boris Polevoj román Příběh opravdového člověka, v němž vylíčil hrdinné osudy zraněného letce Meresjeva. Přehnaná óda na sovětského bojovníka má teď paralelu v knize slovenského autora Pavla Vilikovského, která se jmenuje téměř stejně – Příběh opravdického člověka.

Obal knihy Příběh obyčejného člověka | foto: Větrné mlýny

Zatímco Meresjev se plazil se zraněnýma nohama šedesát kilometrů zasněženou plání a lze u něj alespoň v téhle části románu mluvit o hrdinství, Vilikovského hlavní postava se jenom plazí. Bezpáteřní zaměstnanec velkého slovenského závodu lavíruje mezi názory i kancelářemi a totálně postrádá sebereflexi.

V blíže neurčeném roce po zlomeném pražském jaru postupuje díky své přizpůsobivosti chameleona až tam, odkud se už jen padá. Nenávidí ho manželka, matka i syn: manželka proto, jaký se z něj stal namyšlený slaboch, matka, že pro svůj nadšený komunismus zapomněl, jak tátovi znárodnili krejčovství, a syn silou dospívajícího, nadšeného pro kytaru. Právě syn dá otci ke čtyřicátinám deník, do nějž otec začne zaznamenávat politické i pracovní zážitky a brzy i milostné vzplanutí.

Hrdina budovatel
Příběh opravdického člověka vychází souběžně česky, slovensky, polsky a maďarsky, do češtiny ho přeložil Miroslav Zelinský. Jednoduché to nebylo, forma Vilikovského textu, na níž fascinující síla knihy stojí, vyrůstá z hovorového záznamu plného sebepřitakávání, floskulí a klišé, navíc často postaveného mimo pravidla větné stavby.

Příběh opravdického člověka

80 %

autor: Pavel Vilikovský

nakladatel: Větrné mlýny

překlad: Miroslav Zelinský

240 stran, 249 Kč

Absurdita příběhu se tu rodí z čím dál tím očividnějšího kontrastu deníku a skutečnosti, aniž čtenář může realitu nahlédnout jakkoli jinak než paradoxně zase jen skrze deníkový záznam.

Pavel Vilikovský, který má dvě Anasoft Litery, což je slovenská obdoba naší ceny Magnesia Litera, vytvořil skutečného hrdinu budovatele, nikoli supermanského Meresjeva. Tím, že dokonale vystihl jeho rozpětí mezi ustrašeností, neukojenými ambicemi, hloupostí a servilitou. Jeho životnost je ovšem mnohem delší než životnost režimu, který charakterizuje.