RECENZE: Odlehčená krev. Predátor: Evoluce si bere na pomoc humor

Parta uprchlých pacientů armádní psychiatrie, jeden autistický školák a jedna mladá bioložka. To je celá naděje lidstva, když udeří Predátor: Evoluce, vstupující právě do kin.

Před jednatřiceti lety se vesmírný lovec Predátor objevil na plátně poprvé, a třebaže od slavného startu přišel během dalších dílů o Arnolda Schwarzeneggera i svou kultovní pověst, pro část fanoušků zůstává legendou. Teď konečně dostali potěšující zprávu.

Zvěstuje, že pokračování série s názvem Predátor: Evoluce, které dnes vstupuje do našich kin, představuje ve své úzce vymezené disciplíně – tedy v akčním žánru – slušný nadprůměr. Jednak dodržuje „osmdesátkovou“ patinu, jednak si pomáhá odlehčeným humorem, což je jediný způsob, jak dnes může názornou řezničinu přijmout i odpůrce modelové vybíjené.

Nový příběh se v úvodu i ve finále vrací do džungle jako v roce 1987, nicméně jinak střídá prostředí od laboratoře po domácnost hlavního hrdiny, srdnatého vojáka určeného na odpis podobně jako jiní nepohodlní vysloužilci, kteří sami sobě trefně říkají „pošuci“.

Právě ve skladbě typizovaných mimoňů se mohou uplatnit silácké hlášky, které společně s vyhřezlými střevy poskytují dost důvodů, proč u filmu stojí varování „nepřístupné pro děti do 15 let“.

Což ovšem tvůrcům nijak nebrání, aby do citového vydírání zapojili právě dítě, navíc osamělé, ohrožené a ještě šikanované spolužáky; není to sice zrovna fér, ale zabírá to.

Poněkud krkolomně se žongluje též s kategoriemi dobra a zla ohledně jednotlivých predátorských tvorů, s ekologickým varováním v pozadí a s udičkou nahozenou výhradně pro příští pokračování. Nicméně za bezchybnou logikou se na akční sci-fi nechodí – a kvůli převratné originalitě zřejmě také ne, protože Predátor: Evoluce si až zálibně dává záležet na tom, aby všechny tradiční přísady byly jako vždy na svém místě.

Včetně tajného výzkumu, kde vědkyně ukázkově žasne nad exemplářem „překrásnýho parchanta“, načež se chopí zbraně, jako by odmalička závodila v profesionální střelbě. Nebo včetně leteckých soubojů s ufony po vzoru Hvězdných válek, včetně neustálého křiku: „Pryč, pryč, utíkejte, padáme, mizíme, hněte sebou“ a včetně střídání dopravních prostředků od autobusu přes motorky po vrtulníky.

Predátor: Evoluce

60 %

Režie Shane Black, hrají Boyd Holbrook, Trevante Rhodes, Jacob Tremblay, Keegan-Michael Key, Olivia Munnová

Kinobox: 54 %

IMDb: 5.3

Ale protože se Predátor: Evoluce nebere bezvýhradně vážně, člověk docela rád přijme osvěžení, které představují třeba galantní tanečky drsných žoldáků kolem spící slečny bioložky nebo proměna obřích vesmírných psů v domácí mazlíčky. A jedna z otravných povinných příměsí, totiž zlovolné vedení tajných služeb, které se do westernově čistého boje pozemšťanů s mimozemšťany pokaždé vměšují, si tentokrát kupuje odpustek za hluboce nekorektní herecké obsazení.

Přestože některé situace úderných manévrů působí opravdu důvtipně, závěrečná bitva na zemi i ve vzduchu se nakonec jeví nejméně zajímavá, neboť jen doluští tuctovou šarádu, kdo z týmu přežije, a definitivní konec několikrát odloží. Ovšem nastavování je rovněž klasickým znakem žánru a nutno uznat, že vedle mnohých nudnějších kolegů má vcelku svižný Predátor: Evoluce i rozumnou délku.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv