V rámci rumunské nové vlny možná režisér Corneliu Porumboiu zosobňuje „vtipálka“, ovšem hledat v Pokladu komedii formanovského střihu znamená skoro větší námahu, než jakou vyvinou hrdinové s lopatami.
Porumboiu jednak miluje dlouhé statické závěry dialogů, jednak svůj vtip uplatňuje nevtíravě a hlavně postupně. Než hrdina svolí, že pomůže sousedovi s hledáním pokladu po dědovi, o jehož případný nález se rozdělí, uplynou dlouhé minuty pod vlajkou módního minimalismu.
Ale čím blíže k potrhlému pátrání, tím častěji se záblesky humoru dostávají ke slovu. Když si hrdina najímá služby majitele detektoru kovů; když ho pak v terénu učí zacházet s počítačem; a když akce vyvrcholí na místní policejní stanici; to jsou okamžiky, kdy si český divák připadá jako doma.
Zda a co hledači našli, nelze pochopitelně prozradit, ovšem právě nečekaná pointa posouvá snímek od anekdoty do role královny festivalů. Navíc pointa, jež propojí romantické sklony otců i synů, Robinů Hoodů všech generací. Prostě milý, chytrý, teskný kousek. Ale na raného Formana nemá.
