RECENZE: Vodník a Karolínka - strojená lidovost ze skanzenů

Tak zase nic, bohužel. Ani letošní vánoční nabídka domácích premiérových pohádek, s nimiž přišla ČT, nepřinesla žádnou novou adeptku na vstup do síně slávy, kde nadále kraluje obehraná klasika.

Z pohádky Vodník a Karolínka | foto: Česká televize

Ekonomika se možná už odlepila ode dna, zato pohádková krize trvá. Všechny tři nové tituly, které Česká televize o letošních svátcích nasadila Škola princů, Kouzelná tetička Valentýna a Vodník a Karolínka, si mohla nechat od cesty. Televizní premiéru tu měly vlastně čtyři české příběhy, ale nejlepší z nich, tedy štědrovečerní Peklo s princeznou, se nepočítá, neboť vznikl v soukromé produkci jako film pro kina, jimiž už prošel.

Vodník a Karolínka

50 %

ČR, 57 min.

režie Jaroslav Hovorka

hrají Ivana Korolová, Josef Somr, Filip Cíl, Jakub Gottwald, David Prachař

Kinobox: 54 %

IMDb: 6.2

Vodník a Karolínka včera kopírovali Školu princů v herecké nerovnováze pohlaví: také Filip Cíl vrozenou samozřejmostí přehrával Ivanu Korolovou. Naopak scénář tady o maloučko převyšoval mechanickou režii. A výsledný dojem vyšel zhruba nastejno, jen místo královských kulis stála v pozadí strojená lidovost ze skanzenů.

Skanzenově vypadal mlýn, skanzenově působily písničky - mimochodem zase s texty Jiřího Chalupy včetně refrénu „Jémine, jémine, kdy už kouzlo pomine“. Jako vždy se mladý vodník přes varování svého tatíka před proradnou lidskou rasou zamiloval do suchozemské dívčiny; jedinou inovaci obstaral jeho žárlivý a zákeřný sok v lásce, ale tak průhledný jako detektivka s vrahovým doznáním na první stránce.

Skanzenový ráz, ba ve stylu Járy Cimrmana, měl i rozšafný slovník s obrazy „vida, krajánek - což o to, práce by byla“, věčným „jemináčku, krindypindy“ a s toporně bodrým komparzem vesničanů na návsi či u muziky, který má snad v ČT doživotní smlouvu.

Na druhé misce vah leží na televizi docela slušné triky, milý názorný žert na téma Lež má krátké nohy a Josef Somr, který se dokáže tak pěkně po hastrmansku smát. Nicméně: vyrábět polovičaté pohádky jen proto, že je to vánoční tradice, má asi stejný smysl jako nakoupit dárky, o které nikdo nestojí, a dát je pod stromek bez jehličí. Notabene vyrábět umělohmotné zbytečnosti za divákovy peníze.