z filmu Ondine

z filmu Ondine | foto: Bontonfilm

RECENZE: Poetickou Ondine s Colinem Farrellem sráží sociální banalita

  • 0
Moře, ostrov, maják a zase moře; šedomodro, nevlídno, sychravo, lezavo. Z téhle přízračné krajiny vln vytáhne jednou zasmušilý rybář – stále zajímavější Colin Farrell – v síti cizí ženu.

Tak začíná Ondine, novinka Neila Jordana, jež ani v nejmenším nepřipomíná jeho politické thrillery o IRA včetně oscarové Hry na pláč – spíše jeho výpravy do končin nadpřirozených jevů a hrdinů. Nicméně hlavní půvab Ondine tkví v tom, jak samozřejmě dokáže balancovat na hranici obou světů, reálného i pohádkového.

Hrdinka ve zmáčených minišatech je zjevně na útěku před věcnou hrozbou, ale přinejmenším pro rybářovu dcerku, dítě se zjitřenou obrazností odkázané kvůli nemoci k samotářským snům, je to mořská panna. Přesněji "tulení žena" selkie, bytost z dávných mýtů severských ostrovů – kde jinde než v Irsku by se mohla vynořit, usídlit se v opuštěném chladném domku na konci světa a pokoušet fantazii místní komunity odchované legendami?

z filmu Ondine

Tiché, teskné, soustředěné, posmutnělé, něžné a lehce neskutečné vyprávění si opravdu pozoruhodně drží nádech tajemna, ač zároveň střízlivě a bez melodramatických gest sleduje strach obyčejných smrtelníků: strach ze štěstí, v něž už dávno přestali věřit. Na zázraky uvěří snáz – což není podivné, když Ondine na lodi zpívá jako Siréna nad vodami a ryby se derou do jindy prázdných sítí?

Nevypadá jako útlá najáda i v gumových holínkách a obřím kabátu po rybářově matce? A není snad něco pravdy na hře kouzel, již rozvíjejí v ženském spiklenectví obě rybářovy křehké "víly" – dcera i cizinka z vln?

z filmu Ondine

Do poetické nálady však má přístup i humor, počínaje Farrelovou sladkou zpovědí bývalého alkoholika v kazatelně a konče vtipnými průpovídkami jeho přemoudřelé holčičky, již skvěle hraje Alison Barry. A také vůkolní zvědavost maloměsta, z níž se skrze osudy ztracenců probíjí příchylnost osamělých zranitelných stvoření, o něž se člověk podvědomě strachuje – zvlášť s vědomím, že pohádky se nedějí.

Moře a zeleň kreslí podmanivé obrazy panenské irské výspy, pusté jako v den stvoření, a soulad dotváří hudba Sigur Rós, nesoucí i jednu malou tajenku. Zkrátka byl by to čistý, nevšední a jednolitý zážitek, kdyby jej tvůrci Ondine ve finále neopatřili nejbanálnějším přílepkem sociální krimi. Čímž se dojem rozdrolí a sedmdesátiprocentní známka se zachraňuje z trosek jen s notným sebezapřením.

Ondine
Irsko-USA, režie N. Jordan, hrají C. Farrell, A. Bachleda, S. Rea, tit., 111 min.
Hodnocení MF DNES.cz: 70 %