RECENZE: Moc hezké napohled. Ale pes Gump by to uměl i beze slov

Po obrazové stránce není snímku Gump - pes, který naučil lidi žít co vytknout. Škoda jen, že titulní hrdina přejímá v tak hojné míře vypravěčský komentář z knižní předlohy Filipa Rožka.

Jsem Gump a byl jsem toulavej pes. Monologem čtyřnohého reka začíná čtenářský bestseller i stejnojmenný rodinný film, přičemž s oběma verzemi se pojí chvályhodné dobročinné aktivity.

Takřka jediný, ale podstatný problém přepisu tkví ve scénáři, který se drží literární formy. Jako by Rožek - neprávem - nevěřil režisérovi a kameramanu F. A. Brabcovi, že umí vyprávět filmovými prostředky, vkládá psův komentář i tam, kde jen kopíruje sdělnost obrazů.

Přitom třeba smutný start štěněčí pouti v kontejneru, kde „brácha se udusil, ségra se třásla“, ilustruje Brabec účinně, nikoli však drasticky. A s nástupem bezdomovce, z nějž Bolek Polívka vzdor jisté autorské romantizaci ztracenců vytváří střídmými prostředky silný charakter, už vysvětlivky psího průvodce celým dějem ztrácejí smysl úplně.

Zdánlivá selanka života na okraji společnosti, podmanivě nasnímaná v měkkém letním světle, dokáže objevit krásu na vrakovišti, vtip ve zkratce dospívání, něhu ve výcviku s baterkou. 

I beze slov z ní jasně plyne, že sladce bezstarostné časy uprostřed veselé bídy nemohou vydržet navěky, s postavou Ivany Chýlkové se idylický sen hroutí a Gump v nádherných obrazech od nočního vlaku po volnou krajinu míří tam, kam jeho slavná předchůdkyně Lassie. Totiž domů, za svým člověkem, kterého přinejhorším najde, až překročí poeticky ztvárněný duhový most k věčnosti.

Na své cestě potkává Gump útulky i řetězy, lidi (až pohádkově) dobré i zlé. Marek Taclík diváky postraší nožem, Richard Krajčo pobaví mimoňskou verzí venčení a ve finále zařídí chvilku napětí smuteční obřad v kostele. Opravdu film, na který se moc hezky dívá a v němž souhra psů s lidmi účinkuje výmluvně i naprosto přirozeně.

Gump - pes, který naučil lidi žít

60 %

Režie F. A. Brabec, hrají Bolek Polívka, Eva Holubová, Ivana Chýlková, Marek Taclík, Richard Krajčo, Jana Plodková

Kinobox: 57 %

IMDb: 6.3

Jenže dokonalost zážitku ruší jednak vlezle unylá hudba, jednak onen vytrvalý komentář, který se zřejmě snaží šířit výchovnou osvětu adresovanou především dětem, avšak činí tak prostřednictvím jazykového sentimentu. 

Z hromadného slovního obklíčení pouček plných srdcí, duší, lásky či šancí se filmařina těžko probíjí, třebaže Brabec úspěšně bojuje o každý metr, ve kterém Gump učí lidi žít, aniž by o tom kázal.