Za líbivost se ostatně nestydí – a otázku, zda se žánr plný domáckých čertů a žvatlavých králů už nepřežil, si položí producenti až nad výsledky návštěvnosti.
V každém případě na obrazovce bude Peklo s princeznou vítězit stylem jednookého nad slepými. Úvod s královskými dětmi je také televizně doslovný včetně humoru; až v jejich dospělosti sem princ otloukánek Jiří Mádl a princezna buřička Tereza Voříšková vnesou současnou přirozenost, byť dialogy může člověk doříkávat za ně.
Přesto působí nově vedle hereckých šablon dospělých: Miroslav Táborský, Petr Nárožný či Václav Postránecký povinně plní vžité představy pohádkového folkloru, stejně jako komparz od chalupářů po komedianty.
Zato Mádl si k mladistvé hravosti upravuje i jazyk a ve Voříškové konečně našli princeznu s výrazem, nejen hezkou tvářičkou. Ti dva mohli dostat víc prostoru v moderně koketní romanci: výjimečně se pohádkou nešourají unylí bledulíni. A v pekelné škole, kde žáci šmírují Luciferovo miliskování s učitelkou, se urodí i smích; inspiraci Dívkou na koštěti a Harrym Potterem mu lze odpustit.
Estrádní královská vata sice táhne příběh zpět k televizi, ale vyváží ji akční útěk princezny s náznakem čertovského chtíče. Herecká epizodka Miloše Formana tvoří pouhou ozdůbku bez účelu, přesto hranice žánru zachovává.
Takže půl na půl. Nakonec převáží, že na režijní debut Miloslava Šmídmajera a minulý trapas scenáristy Miroslava Buberleho Panic je nanic dopadlo Peklo únosně – a že odolalo sponzorským výrobkům. Princátka v autě a čertíci mlsající smetanový krém zatím nehrozí.
