RECENZE: Ani v Paradise nemají KMFDM slitování s průměrností

Respekt. Vážně. Neboť otevřít album nadupanou skladbou K-M-F, postavenou na sloganu „kill motherfucker fucking kill motherfukcing kill“, podmazat ji hiphopovým beatem a rapem hostujícího Andrewa „Ocelota“ Lindslayho, aniž to celé působí trapně a nepatřičně, už chce opravdu odvahu a sebejistotu.

Nové album KMFDM | foto: KMFDM

Lídr německých KMFDM Sascha Konietzko ji má už od roku 1984. Vizionářsky míchá taneční beaty, jedovaté syntezátory, kytary a výsledkem je jedinečný tvar, který ani po letech neztrácí na atraktivitě. Novinka Paradise je třaskavá nálož, která se může řadit k tomu nejlepšímu, co KMFDM kdy vydali. Ostatně, na slabé desky si tahle kapela nikdy nepotrpěla, tohle je jízda od začátku do konce.

Zmíněný otevírák K-M-F připraví půdu na elektrorockové hody, už druhá No Regret trhá koberec pod nohama, žhne nespoutanou energií a chutí vydat ze sebe to nejlepší. Následuje pro autora těchto řádků atraktivně nazvaná skladba Oh My Goth, v níž exceluje zpěvačka Lucia Cifarelli, jinak Konietzkova manželka. Na rozvážném tempu vystavěná píseň, v níž se rockový podklad potkává s novoromanticky vyklenutým melodickým refrénem. Atmosférická posluchačská lahůdka, jeden z vrcholů alba.

Po ní následuje titulní Paradise, v níž se KMFDM projdou hned několika hudebními stezkami. Základ tkví v chytlavé rytmice, která je účelně prošpikovaná odlehčenými pasážemi, v nichž zní trubka a další v tomto žánru ne zcela tradiční nástroje. Vše dokonale padnoucí, plné napětí a energie. Vynikající práce.

Následuje taneční nářez WDYWB, v němž Sascha Konietzko znovu potvrzuje svou pověst jednoho z nejnápaditějších skladatelů na industriálně rockové scéně. Hitová melodie, strhující rytmus, nápaditě propletené vokály. Skvělá píseň, opět bez zaváhání. KMFDM jsou na Paradise vůbec plní energie, WDYWB otevírá pomyslnou prostřední část, jež je páteří celého alba.

Songy jako Disturb The Peace, kde se ostré kytarové riffy účelně propojují s kovovými perkusemi, nebo Automaton, což je věc, která bude dokonale fungovat na koncertech, jsou plné euforie, radosti a vůbec nepůsobí, jako by je nahrála kapela, která funguje už pětatřicet let. Buď má Konietzko elixír mládí, nebo popírá přírodní zákony. Každopádně Paradise je jeho dalším mistrovským počinem, který je s dalšími poslechy lepší a lepší.

Paradise

85 %

KMFDM

Dnes už vychází málo alb, která by měla krom jiného tak propracovanou a promyšlenou dramaturgii, že by se odvažovala umístit jeden z největších hitů takřka na závěr. KMFDM na to mají, předposlední Megalo je vybroušená perla, sumarizující celou filozofii téhle jedinečné kapely. KMFDM – Kein Mehrheit Für Die Mitleid, čili Žádné slitování pro masy.

Nebo taky Kill Motherfucking Depeche Mode, Kylie Minogue Fans Don’t Masturbate a mnohé další významy. Je jedno, co si z toho vyberete. Paradise je každopádně opravdu „rajská“ nahrávka, byť s poněkud hořkým textovým posláním.