Třicetiletá Ruth zažívá první větší životní krizi. Se snoubencem se rozešla, kvůli otci trpícímu Alzheimerovou chorobou se stěhuje zpět do rodného kalifornského města a vzdává se práce sonografky. Námět nijak originální, s trochou snahy však schopný přinést komorní svědectví o tom, že i složité životní situace se dají zvládnout s úsměvem.
Jenže to by Khongová, původně redaktorka kulinářského magazínu, nesměla pořád rozebírat jídlo a jeho složení. Jako by své charaktery neuměla rozvinout jinak než bez celeru a kapustového smoothie. Organismu bezesporu prospívají, literárnímu dílu však rozhodně ne.
Nazdar, vitamíneRachel Khongová přeložila Jitka Jeníková Nakladatelství Plus, 2018, 200 stran |
Neschopnost vystavět charakter pak doplňuje ještě marná snaha do knihy vměstnat nějaký děj. Čas od času vytrhne čtenáře ze stereotypu poťouchlost, kterou vyvede nemocný otec, ale pak se vše rychle vrátí do zajetých kolejí nudných deníkových záznamů, které od sebe odlišuje jen to, jestli právě Ruth potkala bývalého spolužáka, otcova kolegu nebo nejlepší kamarádku z dětství.
Jediný zajímavý prvek, který se povedlo do knihy vměstnat, jsou krátké, avšak dojemné vzkazy jejího otce. Zapisoval si je, když byla dcera malá, a podivují se nad dětskou upřímností i zvídavostí. Založit vyprávění právě na nich, mohla celá kniha dopadnout mnohem lépe.
Takto si však čtenář zapamatuje spíše nudu, občas trochu kostrbatý jazyk, kde že střídá že. Za zájmem, který knize věnovala americká média, budou stát spíše kontakty Khongové s kolegy než dílo samo.
