Ondřej Ruml vydal první desku s názvem Proměna v roce 2011.

Ondřej Ruml vydal první desku s názvem Proměna v roce 2011. | foto: MF DNES

RECENZE: Ondřej Ruml je na svém debutu až moc staromilský

  • 2
Až dva a půl roku poté, co skončil jako druhý v talentové soutěži X Factor, vydává Ondřej Ruml první desku. Netradičně na ní vsadil na jazz. Album Proměna vydal vlastními silami a na vlastní značce. Nezájem velké firmy přitom v jeho případě neznamenal, že by deska nestála za pozornost, ale spíš že jí vyžaduje o něco víc než poslech studiových výsledků většiny instantních finalistů.

Ondřej Ruml - ProměnaNamísto hitů na ní Ruml vsadil na vřelý a měkký studiový zvuk a širokou škálu akustických nástrojů. Kytarista Patrick Karpentski se v roli producenta rozhodl vydat přesně opačným směrem než jeho domovská kapela Toxique na svém posledním syntezátorovém albu Outlet People.

Hlas jako nástroj Proměna je náladou i zpracováním vysloveně staromilská nahrávka. Nejlepším příkladem je titulní skladba, které nechybí šmrnc bigbandu a Ruml se v ní formátům navzdory dopouští vokálních exhibicí, v nichž svůj hlas proměňuje v další regulérní nástroj. Hra s jeho odstíny je jednou z nejpůsobivějších vlastností desky.

Z muzikantského hlediska není nahrávce moc co vytknout a nabízí řadu povedených momentů, které umocňují dobře padnoucí dechové a smyčcové aranže. Roztomilé je však třeba i netypické využití bendža na funkovém základě v závěru Tin Pan Alley.

Ondřej RumlAle na rozdíl od retro soulové vlny, která před pár lety hýbala hitparádami ve světě, zůstává Ruml až přehnaně v minulosti. Když bude s písničkou Úsměv objíždět plesy, jen málokoho napadne, že to je novinka, a ne sympatický, ale trochu omletý standard.

Pořád trochu tápe Je cítit, že ze současné scény Rumla nejvíc inspiroval Dan Bárta. Na rozdíl od něj však ještě nezvládl na cédéčko víc otisknout svou osobitost. Není ve výrazu zdaleka tak šílený ani naléhavý jako on. Chce být spíš někdy až prvoplánově sladký, což ho vede k slabším písním, jako je duet s Lucií Šoralovou Zůstaň se mnou.

S tím souvisí dva problémy desky. První je asi vědomý: Ruml ani ostatní ze skladatelů, se kterými pracoval, nenapsali žádný hit na první dobrou. Pokud by chtěl s nahrávkou uspět v populární branži, je to velký hendikep. Ale i kdyby ne, jasně zapamatovatelná melodie jeho desce chybí.

Druhý problém se týká textů. Přestože to není hrůza, která tahá za uši a s níž to zkoušejí jiní, některé působí v jazzových melodiích dost lámaně a trpí beozobsažnou poetičností a touhou sdělovat velké pravdy o světě.

Ondřej Ruml vydal první desku s názvem Proměna

Skoro to působí, jako by se Ruml nechal příliš strhnout svou jevištní zkušeností z Johanky z Arku či Kudykamu. Písničkami se snaží vyprávět příběhy, ale dobrat se v textech jejich pointy je námaha s nejistým výsledkem.

Přesto si Ondřej Ruml za album Proměna zaslouží pochvalu. Je dobře, že s ním počkal, i díky zkušenostem, které za tu dobu nabral, jen čistě vokálně dokazuje, že umí a pořád se má kam vyvíjet. Umělecky je to patrně nejpřesvědčivější debut jakéhokoliv tuzemského finalisty talentové soutěže. Navzdory tomu, že je sledují a vítězům fandí převážně teenageři, jeho Proměna zaujme mnohem spíš odrostlejší publikum, které si k tanci obléká smoking a večerní róbu.

Ondřej Ruml: Proměna
CD 42:55 min., cena 199 korun
Hodnocení MF DNES: 60 %