RECENZE: V Šteindlerově komedii O život jde legrace stranou

Světélko naděje na konci tunelu sliboval film Milana Šteindlera O život, který právě jde do kin. Bohužel navázal na černou sérii českých novinek.

Humor buď je, nebo není; a nejspolehlivější způsob, jak komedii pohřbít, je vyrábět humor jiný, takzvaně alternativní.

Kupodivu, ač na smrtící cestě k okaté „jinakosti“ už leží spousty padlých, zkoušejí ji pořád noví sebevrazi. I takoví, od nichž by člověk čekal spíš dobrou hravou tradici - jako Milan Šteindler.

O život

50 %

ČR 2008, 85 min.

Režie: Milan Šteindler

Hrají: Vojtěch Kotek, Dorota Nvotová, Bohumil Klepl, Robert Nebřenský, Pavla Tomicová,

Kinobox: 35 %

IMDb: 4.8

Někdo ho miluje za filmy Vrať se do hrobu a Díky za každé nové ráno, někdo díky Divadlu Sklep a České sodě, někdo kvůli pořadu Clever. Ničemu z toho se jeho novinka O život nepodobá, dosud neměl potřebu vysílat vzkazy lidstvu. Až nyní, bohužel.

Ani při nejlepší vůli a slabosti pro Šteindlerovu osobnost se nedá v hodnocení vykřesat víc než deset procent za dobrý úmysl, deset za odvahu, deset za herečku Dorotu Nvotovou a deset za to, že to celé naštěstí netrvá dlouho.

Alespoň slušný začátek
Čertví, co se stalo na pouti od roztomilého jednoduchého námětu Jaroslava Pozziho ke konečné verzi scénáře, na němž se postupně vystřídalo několik autorů. V každém případě zbyly filmy dva.

Ten původní - a lepší - líčí úprk náhodných milenců z lesní samoty do civilizace za tabletkou proti případnému nechtěnému početí. V tom druhém, zmatečním, se potýká neobratná duchařina s osvětou.

Nezačíná to zle, z etudy u továrního pásu na kondomy „za totáče“ skočí děj do současnosti k studentovi v podání Vojty Kotka, jenž se při party na chatě dojemně předvádí s kytarou před slečnami, až skončí s jedinou, jež zbyla, zajíkavou rádobymodelkou alias Nvotovou.

Když spolu vyrazí na pěší závod s časem, ukáže se, jak vděčná je postava nafrněné a načinčané manekýnky v nočním lese, jehož hororová stylizace „umělých“ havranů mile baví, podobně jako zaplivaná hospoda vhodná do loupežnické pohádky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

I start druhé linie, bizarní smrt poslance ztělesněného Bobem Kleplem, jenž dostane podobu dvou duchů, ještě jde; člověk totiž čeká, co se vyvrbí.

Ale sotva se na drezíně vynoří Robert Nebřenský coby božská bytost buddhovského rázu a počne kázat o zázraku početí a převtělení, uhne příběh definitivně k druhému, „ulítlému“ filmu. Přičemž obě linie jsou propojeny pouze snovou absurditou, které chybí vtip i řád, a neméně chtěnou výpravou mezi pádící spermie.

Marná bitva
Hrátky s nadpřirozenem žádají naopak přirozenost a lehkou ruku, ale do filmu O život se roubují těžkopádně, navíc z nich trčí politickonáboženské poučky.

Přitom malý sestřih milenecké pouti v úsměvné nadsázce ukazuje, že on a ona v reálném světě by úplně stačili, a pár situačních nápadů jako společné čurání v poutech zase naznačuje, že se mohla zrodit crazy komedie.

Jenže tvůrci látku zbytečně překombinovali - a když dojde na „veselé“ výjevy z pornofilmu, Šteindlerovi ctitelé ztratí poslední naději. To už není jeho humor ani záměrně potrhlý vkus, nýbrž zoufalá křeč v agonii marné bitvy o legraci.