Chcete-li uvést Shakespearova Krále Leara, musíte předtím zvážit dvě okolnosti: kdo bude hrát hlavní roli a jak s hrou naložit, aby se nestala jen kapitolou učiva pro základní školy. V pražském Divadle ABC si s první částí poradili rozhodně lépe – obsadili Jana Vlasáka.
Lear je sice vedle Othella, Hamleta nebo Richarda III. dnes méně hraný, znamená však pro herce podobnou příležitost. Jeho příběh začíná na vrcholu, z něhož se král rozhodne dobrovolně odejít, a chce proto zem spravedlivě rozdělit svým třem dcerám.
Nakonec skončí u dvou, neboť s vyjádřením té třetí o lásce k němu není spokojen. Jenže brzy poznává úskalí okamžiku, během něhož na něj starší dcery ušily blamáž, jeho přítomnost se jim stává nepříjemnou, a to až tak, že svým počínáním dovedou krále k bláznovství.
Životní role
Jan Vlasák má charizma, kterým si král získá pozornost už během úvodní scény, kdy se chystá odejít do ústraní. Vědomé zásluhy naznačuje jeho sebevědomá tvář, nepřipouštějící si lži, které se na jeho hlavu snášejí kvůli dělení majetku.
A nic na své působivosti neztrácí ani s přibývajícím časem. Vlasák umí prodat Learova velká gesta, krátkou radost z nabyté svobody i zoufalství, když zjistí, jak se na konci života opravdu fatálně zmýlil.
To vše okořenil vypozorovanou dávkou státnické arogance, které se zbaví až souběžně s rozumem a která jeho postavě dává nepřirozeně nadlidský punc.
Bez vize to nejde
Vlasák tedy mimořádnou hereckou příležitost využil, jeho Lear však mohl dojít ještě dál. To kdyby se ocitl ve strhující inscenaci, která společně s ním diváky uzemní. V ABC je však spíše uspává.
Kromě několika libůstek, jako je přímý přenos dělení Learova majetku na obří plátno v zadní části jeviště nebo pěkná vizuální hra s průsvitnou vitráží, tato podoba Leara míří do divadelního zapomnění.
Hraje se v moderních kostýmech, přesto některým visí v pase meč. Proč ne, zde však kontrast světů nefunguje, nenachází opodstatnění. Bez mečů některé pasáže při zachování původního textu prostě odehrát nelze, historický oděv by zase vypadal divně v televizním věku. Jenže namísto vycizelované formy vznikl bastard, který by se dal označit jen za novodobou divadelní manýru.
Škoda, protože tahle inscenace určitě na víc měla. Nejen kdyby dostala jasnou vizi, ale i v případě, že by dodala více nápaditosti jednotlivým scénám. Nebo si opravdu někdo myslí, že když má Leara bičovat vichr a mořský příboj, on může svůj zoufalý monolog křičet v jemném oparu lesní mlhy? Pak víc než zručného herce, který však není sám – blýskl se i Vladimír Čech v roli Glostra – nový Lear nabídnout nemůže.
William Shakespeare: Král Lear
Divadlo ABC, Praha, režie: Petr Svojtka. Překlad: Jiří Josek.
Hrají: J. Vlasák, V. Čech. Délka představení: 3 hodiny.
HODNOCENÍ MF DNES 50%
