Jenže „akční dobrodružná komedie“, jak film označuje distributor, tentokrát úplně nesedí. Na komedii je v něm málo smíchu, na akční podívanou málo akce a na obojí až moc řečí.
Ale paradoxně právě to, že očekávanou hollywoodskou zábavu zrazuje, je na Malém velkém bojovníkovi nejlepší. Jackie Chan se tu vrací k podstatě, k zvláštní tragikomické nostalgii staročínských legend, a jde mu to k duhu.
Dva kumpáni na cestě
Jeho hrdina by se dal s nadsázkou popsat jako asijský Švejk v baladické westernové road movie. Film vychází z principu dvou kumpánů na cestě (o dívce v pozadí nemluvě); ve skalách, v lesích, na válečných spáleništích i při pronásledování generálovými odpůrci, všude jsou odkázáni jen jeden na druhého.
Přičemž vztah mezi nimi, zástupci znesvářených armád, se postupně vyvíjí. Zajatec urozeného původu, jehož bytí vroubí velká slova, vysoká politika a hlavně čest, zprvu pohrdá plebejcem s přízemními sny, jenž se nestydí za zbabělé podrazy a triky, jen aby si zachránil život.
Chanův rozšafný čínský Švejk se ze všeho vylže a vykroutí. Bitvu přežije jen proto, že předstírá mrtvého, místo pravých zbraní nosí hravé atrapy, a pere-li se už, pak jen za sebe, nikoli za vznešené ideály. Ale od chvíle, kdy se v poutech octnou oba, rozdíl se stírá.
Pochopitelně dojde i na důmyslné bojové choreografie, až je člověku líto, že Chan v nich hraje spíše roli otloukánka než přeborníka. Za zmínku stojí věrná scéna s medvědem, souboj na hole, bojovnice s bičem či útěk na krávě.
Veteránská nálada
Ani vtip nechybí, byť má asijský, krutější ráz, počínaje zálibným mučeníčkem a konče sendvičem se štírem. Zároveň však snímek obsahuje nevtíravě něžnou, osudovou jímavost veteránských historek – jako kdyby historickým čínským bojištěm bloudili hrdinové třicetileté války z Bláznovy kroniky.
Malý velký bojovník je zkrátka překvapivě, ale příjemně „neamerický“ – skromný, komorní, leckdy těžko přenosný a poctivě vzdálený. I toho, kdo očekával jiný žánr, si svou podmanivou náladou může nakonec získat.
