Místo toho řeší třeba svůj rozvod s Deryckem Whibleym z punkových Sum-41, který jí však přitom – což je trochu s podivem – půlku nových písniček produkoval.
I když přerod uječené holky v ženu zní jako zajímavý koncept a i v populární hudbě podle podobného scénáře vznikly povedené desky, v případě Avril Lavigne se žádný zázrak nekoná. Její písničky nenabraly hloubku ani náznakem, spíš znovu naplno odhalují, že Avril je ve skutečnosti ve většině toho, co dělá, nudně průměrná.
Prasknou vám brýle
Ať už to jsou tisíckrát převařené melodie, instrumentace i stavba a gradování písniček. Navíc tam, kde kdysi okouzlovala hitparádové fanoušky bezprostřední mladickou drzostí a silou svého hlasu, se dnes jeho barva proměnila v afektovanou a pro uši ne zrovna příjemnou zátěž. V refrénu písničky Push se budete bát, aby vám z frekvence jejího ječáku nepraskly brýle.
Výraz a hlas se vůbec s přibývajícími nahrávkami ukazují jako největší problém Avril Lavigne. Když i v baladě jako I Love You producenti její hlas neušetřili ladičky a dalších otravných efektů, je to na pováženou. A jen těžko kdy může být s takovou výbavou, kterou koneckonců výmluvně odhalila i na svých pražských koncertech, v první lize.
Alergie na lásku
Ať už byly její ambice s deskou Goodbye Lullaby jakékoliv, výsledkem je jen průměrný poprock s písničkami, které nezaujmou a sázejí hlavně na předžvýkané melodie. S tou dospělostí to Avril zkrátka, tak nějak podobně jako s Deryckem, prostě zatím neklaplo. Svou novou deskou však přece jedno dokázala: její poslech dokáže vyvolat ošklivou alergickou reakci na slovo "love".
Avril Lavigne: Goodbye Lullaby
CD, 249 korun
Hodnocení MF DNES: 40 %
