Nikdy se nenechte zatáhnout do debaty, jestli je šestá studiová deska "nejlepší živé britské rockové kapely" přeplácaná a nesourodá, nebo pestrá a objevná. Odpověď neexistuje.
Je tohle reset?
Album The 2nd Law skutečně zní, jako by na něj písničky dohromady skládali třeba Queen, Led Zeppelin, Radiohead, David Bowie, Skrillex, chvilku taky George Michael a ještě řada dalších. Jisté je, že pokud v tom nebudete hledat nic hlubokého a zahodíte předsudky, které v lidech umí frontman Matthew Bellamy vyvolat svou přezíravostí, pak inspirační i inspirativní průlet rockovou a popovou historií člověka zabaví. Se všemi těmi odkazy a aniž by příliš opakovali sami sebe, dokážou Muse stále znít jako kapela, které se v současné hudbě nepodobá nikdo.
muse (obal alba)
A k tomu ještě psát silné písničky, jež tu prokládají kosmickými mikrosymfoniemi, jimiž se přes současný sound a dubstepové běsy hrdě hlásí k tradici progrockové pompéznosti.
Před nahráváním alba se členové Muse nechali postupně slyšet, že chtějí zresetovat systémy a přijít s něčím opravdu novým. A výsledkem je, že poslech jejich desky skoro působí, jako když se přehrávač nastaví na náhodný výběr písniček.
Úvodní Supremacy má až "kashmirovsky" vtahující účinek, následující moderní, minimalistická syntezátorová hitovka Madness vleze sice do uší pomalu, zato na jistotu. Střídají ji "novovlnné" experimenty s nezávislým disko zvukem v Panic Station, pak velkolepá orchestrální předehra k singlu Survival, v němž konečně dojde na nejhlubší studnici megalomanství Muse, již odjakživa plnily písně Queen.
Zatímco na olympiádě, kterou provázela - vytržena z kontextu alba - pohořela, jako součást skládačky alba dostává píseň konečně smysl. Stejně jako závěrečný dubstepový výplach Unsustainable, který před pár týdny některé fanoušky Muse docela vyděsil. Jenže kouzlo téhle kapely vždy bylo v odhodlanosti perfekcionisticky spojovat nespojitelné.
Muse z Rock for Peopla |
Projde jim to dokonce i ve skladbě Explorers, která zní, jako kdyby Karma Police od Radiohead po Thomu Yorkovi v polovině přebral Freddie Mercury. Šíleně to nevypadá zdaleka jen takhle na papíře.
Na to, v jaké situaci se Muse nacházejí, je The 2nd Law i se všemi svými drobnými úlety vlastně zázrak, protože překonat kreativní vrchol, kterého dosáhli už na svém čtvrtém albu Black Holes and Revelations, bude nemožné nebo běh na hodně dlouhou trať. I když někdo může novinku brát jako patlání kýčovité koláže, Muse se jen rozhodli novými písničkami bavit. Pochopíte je lépe, když si k desce dáte pěkně bezstarostně popcorn.
Hodnocení MF DNES: 80 %
