Nick Cave & The Bad Seeds zahráli 22.11. 2013 v pražské Tipsport aréně.

Nick Cave & The Bad Seeds zahráli 22.11. 2013 v pražské Tipsport aréně. | foto:  František Vlček, MAFRA

RECENZE: Zvířecí Nick Cave uhranul divokostí i něhou. Tak zní emoce

  • 17
Začátek koncertu Nicka Cavea, který dorazil do velké sportovní haly se svou kapelou The Bad Seeds, byl opatrný. Už před druhou písní Jubilee Street ovšem australský písničkář utrousil: můžeme začít. A to taky kapela udělala.

Zuřivě sonické finále skladby přesvědčilo, že koncert bude na rozdíl od aktuální desky Push the Sky Away, k níž Cave jede turné, pořádně nahlas. Zkušenost se "sviňáckým" projektem Grinderman se v australském písničkáři evidentně obtiskla. Na pódiu nebyl jen ten důvěry nehodný romantik, co zpívá o divokých růžích, ale zvíře.

Nick Cave & The Bad Seeds

95 %

22.11. 2013, Tipsport arena

Pořadatel: 10:15 Promotion

Jako vždy dekadentní a ve svém upnutém sáčku uváděl publikum od začátku do transu, k čemuž mu dopomáhala obdivuhodná dynamika, se kterou The Bad Seeds předváděli nové i klasické písně. K lidem v prvních řadách chodil na těsno a na dotek, trhanými pohyby zdůrazňoval rytmus, zpíval klidně s cizí rukou na stehnu, jakoby si toho vůbec nevšiml. Když na něj po The Weeping Song z první brázdy fanynka křikla vyznáni, sklonil se k ní a svým hlubokým hlasem sňatkového podvodníka ji ujistil: Pšt. Pojď sem, taky tě miluju.

Uhrančivost koncertu podtrhovalo famózní, neurvalé a školeným standardům se vymykající muzikantství The Bad Seeds, kteří dovedou skladby ve vteřině vygradovat i ztišit jako málokdo. V kulisách, jejichž dekadenci dotvářel dokola pobíhající vousatý magor Warren Ellis a jeho šílená i sladká hra na housle, se brzy arény zmocnila atmosféra vzývání čisté hudební magie.

Ve druhé části koncertu se Cave jal předvádět něžný kus své duše. Když nechal halu ztichnout a u piána, na němž měl vystavený šálek kávy či čaje jak reklamu na intelektuála, předvedl Into My Arms, publikum takřka slzelo. Zvuk byl celou dobu takový, že to  znělo skvěle i v nejzapadlejším rohu a stejně tak opojná byla i atmosféra.

Vrcholy emocemi nabitého večera však měly teprve přijít. Poprvé, když si Cave při Higgs Boson Blues přikládal ruce fanoušků na hruď a ptal se, zda slyší tlouct jeho srdce. A pak při vražednické klasice Stagger Lee, která trvala nekonečně dlouho, byla nekonečně nádherná a Nick Cave se v ní znovu proměnil z romantika v démona. V absolutní gradaci, kdy duhu nad pódiem tvořily přervané žíně z Warrenova smyčce, dostal koncert oproti minulosti dost zdivočelých The Bad Seeds svou pointu. Nebýt rozpačitého začátku, byl by ten zážitek stoprocentní.