RECENZE: Zvířecí Nick Cave uhranul divokostí i něhou. Tak zní emoce

Začátek koncertu Nicka Cavea, který dorazil do velké sportovní haly se svou kapelou The Bad Seeds, byl opatrný. Už před druhou písní Jubilee Street ovšem australský písničkář utrousil: můžeme začít. A to taky kapela udělala.

Zuřivě sonické finále skladby přesvědčilo, že koncert bude na rozdíl od aktuální desky Push the Sky Away, k níž Cave jede turné, pořádně nahlas. Zkušenost se "sviňáckým" projektem Grinderman se v australském písničkáři evidentně obtiskla. Na pódiu nebyl jen ten důvěry nehodný romantik, co zpívá o divokých růžích, ale zvíře.

Nick Cave & The Bad Seeds

95 %

22.11. 2013, Tipsport arena

Pořadatel: 10:15 Promotion

Jako vždy dekadentní a ve svém upnutém sáčku uváděl publikum od začátku do transu, k čemuž mu dopomáhala obdivuhodná dynamika, se kterou The Bad Seeds předváděli nové i klasické písně. K lidem v prvních řadách chodil na těsno a na dotek, trhanými pohyby zdůrazňoval rytmus, zpíval klidně s cizí rukou na stehnu, jakoby si toho vůbec nevšiml. Když na něj po The Weeping Song z první brázdy fanynka křikla vyznáni, sklonil se k ní a svým hlubokým hlasem sňatkového podvodníka ji ujistil: Pšt. Pojď sem, taky tě miluju.

Uhrančivost koncertu podtrhovalo famózní, neurvalé a školeným standardům se vymykající muzikantství The Bad Seeds, kteří dovedou skladby ve vteřině vygradovat i ztišit jako málokdo. V kulisách, jejichž dekadenci dotvářel dokola pobíhající vousatý magor Warren Ellis a jeho šílená i sladká hra na housle, se brzy arény zmocnila atmosféra vzývání čisté hudební magie.

Ve druhé části koncertu se Cave jal předvádět něžný kus své duše. Když nechal halu ztichnout a u piána, na němž měl vystavený šálek kávy či čaje jak reklamu na intelektuála, předvedl Into My Arms, publikum takřka slzelo. Zvuk byl celou dobu takový, že to  znělo skvěle i v nejzapadlejším rohu a stejně tak opojná byla i atmosféra.

Vrcholy emocemi nabitého večera však měly teprve přijít. Poprvé, když si Cave při Higgs Boson Blues přikládal ruce fanoušků na hruď a ptal se, zda slyší tlouct jeho srdce. A pak při vražednické klasice Stagger Lee, která trvala nekonečně dlouho, byla nekonečně nádherná a Nick Cave se v ní znovu proměnil z romantika v démona. V absolutní gradaci, kdy duhu nad pódiem tvořily přervané žíně z Warrenova smyčce, dostal koncert oproti minulosti dost zdivočelých The Bad Seeds svou pointu. Nebýt rozpačitého začátku, byl by ten zážitek stoprocentní.