Pustina (85 %)
Režisér Miroslav Bambušek vzdal hold osobě chartisty Pavla Zajíčka a vlastně československému undergroundu vůbec. Ve Studiu Hrdinů připravil náročný projekt Pustina, který vychází ze Zajíčkova libreta. Sám básník ho stvořil propojením svých tří sbírek. Nejenže zde naživo hraje přímo jeho skupina DG 307, vystupuje zde i on sám.
Působivá změť veršů, depresivních projekcí a hudebního hluku je dělaná hodně na efekt, ale efektivně. Jedinými skutečně hranými momenty jsou životopisné vsuvky, ty však ve srovnání s drtivou hudbou a mrazivou černobílou projekcí hodně blednou a vyznívají do ztracena.
V loňské sezóně obdobně zpracovala život Egona Bondyho Viktorie Čermáková pro Studio Švandova divadla. I ona využila přímých citací z Bondyho díla, zapojila bicí i elektrickou kytaru. Bambušek jde ale ještě dále, nesrozumitelněji a hlasitěji a bez zbytečného moralizování.
Výsledná koláž je tedy více koncertem či recitačním pásmem než divadlem. Svou silou však diváka strhne a nabídne čirou tvorbu československého undergroundu současnému publiku.
120 dnů Sodomy (65 %)
Režisér Jakub Čermák si se svým souborem Depresivní děti touží po penězích vybral k zinscenování knihu markýze de Sade. V dlouho nevyužitých společenských prostorách Švehlovy koleje, nově nazvaných Venuše na Švehlovce, se pokusil převést kontroverzní dílo do dnešní doby.
Oběťmi zvrácených tužeb se zde stávají zaměstnanci anonymní firmy, jejich vykonavateli sadističtí nadřízení. Depresivní děti ukazují, že dnešní doba outsourcingů, meetingů, HR a PR skrývá stejně sadistické a masochistické rysy, jaké ve svém filmu vtiskl Pier Paolo Pasolini fašismu.
Tvůrci se však od italského režiséra distancují a podle svých slov se vracejí k původním myšlenkám knihy. Dvouhodinová hra už z principu nezláká každého. Depresivním dětem je však nutno přiznat snahu jen jednoduše nevrstvit skandální obrazy - s očekávanou nahotou samozřejmě pracují, v rámci možností střídmě.
Ve druhé polovině hra trpí lehkou dýchavičností a mohla by se krátit. Napjatou atmosféru do posledních chvil pomáhá budovat interakce s publikem, dobře zvolená hudba a hlavně výkony některých herců.
Ležatá osmička (70 %)
Progresivní brněnský soubor D’EPOG předvedl ve dvoraně Veletržního paláce pohybový projekt s motivem nekonečna. Svěží a hravou formou ukazuje vztah rodiče s dítětem a nekonečný koloběh života.
Ležatá osmička zaujme propracovanou režií, souhra herců a zvuků s výbavou domácnosti dává vzniknout podivuhodnému a pestrému leporelu. Výsledné sdělení není nikterak objevné, originální podání však překvapí.
