RECENZE: Coelho touží po originalitě, v šestadvacáté knize ale nic neobjevil

Jeden z nejprodávanějších autorů planety Paulo Coelho vydává novou knihu. Je v pořadí už šestadvacátá, v češtině sedmnáctá přeložená, jmenuje se Nevěra a vychází opět v Argu.

Spisovatel Paulo Coelho | foto: Michal Šula, MF DNES

Publikum se ve vztahu k brazilskému autorovi bestsellerů Coelhovi dělí do dvou extrémních táborů – jeho věrní čtenáři ho bezmezně milují a přijímají jeho knihy jako poselství, zjevení proslovené skrze vyprávění, podobenství. Kritikové patří do druhého tábora, tvrdí, že to, co Coelho píše, není literatura, že recykluje staré příběhy a pověsti, a když dojde na modelování vlastních hrdinů, klouže po povrchu a tápe neschopný stvořit uvěřitelný svět. Nevěra má být jiná. Coelho se odklonil od osvícených příběhů a prorockých pravd a rozhodl se napsat příběh ze současnosti.

Odehrává se v Ženevě, ve městě, které má k východnímu učení či jakémukoli alternativnímu přístupu daleko. Hrdinkou je třicátnice Linda, žena, která má všechno. Bohatství, zdravé a klidné upozaděné děti, úspěšného a naslouchajícího manžela, báječnou práci, služebnou, přítelkyně. Nechybí jí vůbec nic, a tak se nudí.

A přemýšlí, jestli by ta nuda mohla být depresí. Když pak potká vyhořelého politika, svého bývalého spolužáka, nechá se unést touhou. Její smutek a prázdnota všedního dne jsou rázem pryč. „Udělala jsem něco, co jsem nikdy předtím neudělala, a tím jsem začala bořit zdi, které mě věznily.“

Nevěra

30 %

autor: Paulo Coelho

nakladatel: Argo

překlad: Jindřich Vacek

232 stran, 248 Kč

I přes svoji snahu stvořit opravdový příběh o palčivém problému dneška Coelho jen sepsal slova do placatého tématu. Linda nemá hloubku, autor jí sice nadělil dvě děti, ale ty jsou tu jen figurkami na klíček, které je možné kdykoli „vypnout“ nebo svěřit chůvě, bez jakéhokoli citového angažování se. Jak může říct manžel manželce, která se ptá, jak se bez nich děti obejdou na výletě, když si rodiče půjdou zaběhat – „Nedělej si starosti. Jsou natolik vychované, že když jim řekneme, aby na nás klidně počkaly, poslechnou“? Podobných důkazů o odtržení autora od skutečného světa, skutečné mluvy, skutečných problémů a skutečné literatury je v knize mnoho.

Ty čarovné vztahy mezi lidmi

Přestože téma románu mělo být žhavě současné a mělo rezonovat s člověkem, který na nevěru naráží prakticky denně, ať už jako zrazený, ten, který zradil, nebo jako důvěrník svých přátel, kteří nevěru řeší, nepřineslo nic objevného. Navíc, a podle rozhovorů, které Coelho v souvislosti s knihou dal, se nezdá, že by si to uvědomoval, vypráví velká část historické i moderní literatury právě o nevěře či o lásce poznamenané nevěrou, takže nic nového pod sluncem.

Linda dochází nakonec k prozření: „Kdo bude neustále hledat vysvětlení čarovných, tajemných vztahů mezi lidmi, přijde o to nejlepší, co může život dát.“ Coelhovy fanynky nechť si to zapíší do památníčků, celý román kvůli tomuto moudru není nutné číst.