Ve hře Neumím jinak než láskou se Vilhelmová sešla s Alešem Procházkou a Tomášem Pavelkou. Režisérem a autorem hry je spisovatel, dramatik a básník Miloš Horanský. Ten proto celkem logicky ze své profese sází na dialogy a promluvy herců. Jejich řeč je košatá, plná bohatých obratů, které dokážou rezonovat ještě dlouho po vyřčení. Hra tak získává obrovskou výhodu, protože v kombinaci se známým tématem dokáže zaujmout už jen textovou složkou.
"Nám netlučou srdce, nám skřípají," stěžuje si Němcová v jednom z dialogů se svým manželem Josefem. "Všeobjímající, mazlivá a mazlavá láska," kontruje Němec o chvíli později. Právě výměny mezi ústřední dvojicí tvoří stěžejní a nejsilnější téma hry. Vilhelmová i Procházka dávají vzájemným hádkám švih a dramatičnost a nesou nás celou tragédií jednoho vztahu.
Víc slova než gesta
Vilhelmové Němcová je vůči svému muži ledová, neústupná a neúprosná, ve společnosti milenců však nespoutaně rozkvétá a touží být milována. "Svlékej mi duši, ne mé tělo," volá. Procházkův Němec je na první pohled tvrdý a zemitý voják, který bez rozmyslu sleduje své přímočaré vlastenectví a ve stejném duchu i upřímnou, i když neohrabanou lásku k rodině. Tomáš Pavelka ústřední dvojici tvárně nahrává neustálým kolotočem vedlejších postav, mezi kterými stíhá přeskakovat bez náznaku frašky.
Neumím jinak než láskouDivadlo Viola premiéra 16. prosince 2013 režie: Miloš Horanský hrají: Tatiana Vilhelmová, Aleš Procházka, Tomáš Pavelka |
Kde je výrazně přidáno na slovech, musí však být logicky ubráno v obrazech. Scéna proto ukrajuje sestavou svěšených prostěradel velkou část pódia a nutí herce hrát na velmi úzkém prostoru. Hra tak zůstává doslova v dvojrozměrné dimenzi a odehrává se před diváky jako velká kniha, která sama pomalu otáčí stránky. Vzhledem k tématu a síle výpovědi to vůbec není ke škodě věci, i když epizodnost jednotlivých scén místy působí až polopatickým dojmem. Problém tak nastává hlavně ze začátku hry, kdy je mladá Barbora Panklová představena svému budoucímu muži a posléze provdána. Herci zde mimoděk přiznávají, že síla hry a tématu je opravdu více ve slovech než gestech.
Povinná citace z Babičky
Na režii se vedle Horanského měla podílet i Viktorie Čermáková. Ze spolupráce však nakonec sešlo. I tak jako by byl vklad obou pohlaví znát, neboť hra se nám nesnaží na podnose sdělit, kdo že byl v tom vlasteneckém páru tím trpícím a kdo tyranem. Místo nudné výpovědi ze školních lavic tak ve Viole připravili až nečekané drama jednoho osudu, kde závěrečná "povinná" citace z Babičky nepůsobí ani moc prvoplánově.