Stejně jako u Jasněnky či Z pekla štěstí sáhl režisér k pohádkám Jana Drdy. Jasněnce pomohl výtečný scenárista, pro Nejkrásnější hádanku spojil Troška sám dva příběhy, O Matějovi a Majdalence a Jak princezna hádala, až prohádala, ale pokud to jen trochu šlo, zachoval předlohu téměř doslova včetně dialogů a jazyka.
Což se vyplatilo, klasik Drda zní čistě a samozřejmě i sedmatřicet let po smrti. Troška si přidal jen drobné archaické ozdůbky jako „jistojistě“ nebo „ničehožnic“, které neruší, spíše hovor zlehka koření.
Jen nářeční „cák“ místo „copak“ a dudy tu zbytečně trčí, protože od celkové chodské stylizace Troška nakonec upustil.
Dolanský je sexy na koni i v poli
Pohádku však prodává obal – a ten je nadýchaný. Už titulky naberou rozmach velké české pohodové klasiky: širé zlaté lány tu sklízí Jan Dolanský, jenž vyzařuje přirozený sex-appeal s kosou i na koni.
Právě hlavní hrdina nadaný rošťáckým půvabem Gérarda Philipa zvedá hodnocení ze solidní šedesátky o deset procent.
Také princezna Veroniky Kubařové se povedla, vedle hezké tváře má i současné nenucené chování, takže mezi ní a Dolanským vzniká moderní jiskřivé srozumění. Škoda, že se jejich postavy míjejí pouze přátelsky, oba však musí uhrát větší díl v milostném páru s herecky matnějšími protějšky.
Princezna „vyfásla“ ve vojákovi Miroslava Hraběte spíš urostlého manekýna a Dolanského partnerka Taťana Krchovová zase působí jako zemitější utrápená Nastěnka z Mrazíka. Koneckonců svou zálibu v ruské klasice Troška projevil i přidaným motivem carevičova pokladu.
Pro malé školáky
Vydařili se rovněž dva zástupci zla, démonicky zábavný loupežník Miroslava Táborského a uštěpačná dvorní dáma Taťjany Medvecké s darem jedovatých glos. S komparzem si mohl dát pomocný režisér víc práce, aby se dvorní dámy v pozadí nehihňaly a neomdlévaly ve stále stejné monotónní smyčce.
Naopak bojové scény na české poměry ujdou a hlavně mají pokaždé svůj účel, nepěstují obvyklé přehlídky skupin historického šermu jen kvůli koloritu.
Nejkrásnější hádanka jasně dává najevo, že vznikla pro malé školáky.
Při hádankářském přeboru mile hladí, i když starší už by čekali více akce; čistou romantiku obstarají dva mládenci při zpěvu pod hvězdami a s přesunem k loupežnické historce přibude napětí včetně šikovně nasnímané bludné cesty jeskyní.
Připsané pasáže, v nichž režisér obě původně samostatné pohádky propojí, sice působí trochu překombinovaně, opakovaně se putuje do vězení a zpět, nicméně je to nutná daň za společné finále v tradičním svatebním veselí hradu i podhradí.
Ano, jeho raná Jasněnka má větší lehkost i dospělejší ráz, ale ani za Nejkrásnější hádanku se Troška stydět nemusí. Nehraje si na výsostné umění ani krkolomnou modernizaci a především vůbec nevypadá lacině či ošizeně, což je dneska malý zázrak.
