Přitom snímek, jejž natočil Saverio Costanzo s hvězdnou Isabellou Rossellini v jedné z vedlejších rolí, vůbec není špatný. Přesněji řečeno, špatná není jeho první část: přirozená, nevtíravá, slušně rytmizovaná navzdory skokům v čase.
Zato v druhé půli jako by se režisér lekl, že "nedělá dost umění", a zamořil vyprávění melodramatickou manýrou mlhy, deště, vichru a vůbec výrazovou přepjatostí.
Na druhou stranu nutno uznat, že na tak osobitou předlohu je film prostě krátký. Těžko vysvětluje už symboliku názvu: prvočísla nedělitelná jiným číslem než sebou samých či jedničkou jsou natolik odsouzena k výlučnosti a samotě, že se nemohou sblížit ani mezi sebou navzájem. A to je případ dvou vyděděnců, již osudové zážitky z dětství nesetřesou ani v dospělosti.
Bez senzace
Kdyby ony zlomové okamžiky film zpětně, křiklavě, dekorativně a dlouze nedramatizoval, docílil by silnějšího účinku. Vše, co se snaží tak úporně vysvětlit za dospělé éry hrdinů, totiž už dávno, přesněji, výstižněji a bez ozdob předvedly děti, respektive teenageři. Malí školáci i jejich náctiletí nástupci filmu kralují, v jejich bezprostřednosti se rodí jímavá oddanost dívky vůči otci i chlapce k postižené sestře, ale také izolace od spolužáků, zraňující osamělost intelektu i ponižující dívčí šikana či žárlivost.
Podivíni z nutnosti, nikoli vlastní volby zkrátka na plátně neměli stárnout. Zatímco kniha se stala senzací, stejnojmenný film zůstává jen zajímavou variací.
