RECENZE: Muzikál o Evě Olmerové cizími ústy rozhodně nezpívá

Jeviště pražského Divadla v Dlouhé se zahalilo do dýmu večerních barů šedesátých let. Sestava mladých umělců NaDřeň production sem pod vedením Zuzany Offenbartl Dovalové přivedla Evu Olmerovou. A přesně dvacet let po její smrti ji opět pozvali pódium a nechali zazpívat ten její milovaný jazz.

Muzikál prochází v podstatě celým Eviným životem, od prvních rozepří s otcem až po smutný konec ze začátku devadesátých let.

Po hudební stránce není co vytknout, kapela na pódiu hraje bezchybně, prostor vyniknout dostává zejména pozounista Štěpán Janoušek. Živá hudba nás tak stylově provází po celou dobu a je pro hru stejně zásadní, jako byla pro život zpěvačky samotné.

Původní písně jsou do hry dobře zakomponovány. Vhodným oživením přitom je, že je všechny nezpívá jen muzikálová Olmerová. Jako třeba v případě písně Jsi jako dlouhý most, kterou Evě vyznává lásku její první manžel v podání Radima Pátka.

Představení slibuje návrat k muzikálu v jeho původní podobě, kdy na jevišti všichni hrají, zpívají a tančí. A tady je možná trochu problém. Čistě herecké úseky, které propojují jednotlivé etapy života, jsou příliš dlouhé na to, aby zakryly, že před námi nestojí opravdoví herci. Některé dialogy vyznívají trochu toporně a muzikál brzdí.

Hra je nejsilnější v hromadných scénách. Když je Olmerová u výslechu poprvé a dostává onu ďáblovu nabídku na spolupráci s policií, plazí se tanečníci po pódiu jako neodbytné myšlenky Evinou hlavou. Dobře vyznívá konkurz do Semaforu předvedený z pohledu uchazečů, kde rozhodně nevadí ani účast Michaela Jacksona, a pobaví i sokolovští pionýři. To jsou zajímavé režijní momenty, kterých bych mohlo být i víc.

Kdyby všichni opravdu jen zpívali a tančili, nebylo by hře co vytknout. I s menším a hlavně kratším vodítkem by byl již tak dost známý Evin život jistě pochopitelný. Obzvláště proto, že děj místy skoro doslovně čerpá z výpovědí dokumentu Proměny přítelkyně Evy od Drahomíry Vihanové.

Nezemřela jsem

70 %

Divadlo v Dlouhé

hrají: Zuzana Offenbartl Dovalová, Renáta Podlipská, Filip Kotek, Tomáš Trapl, Radim Pátek, Michaela Zemánková, Tomáš Savka a další

Pěvecky excelují Tomáš Trapl v roli otce a bachařka Renáty Podlipské. Zuzana Offenbartl Dovalová se zhostila hlavní role s pokorou a dokáže celou hru utáhnout. Přihlédneme-li k tomu, že stojí i za námětem, scénářem a režií, máme tu asi novou výraznou postavu naší scény. Je sympatické, že se nesnaží Evin zpěv napodobovat, čímž jí jistě vzdává největší hold. Dobře totiž ví, že "cizími ústy ještě nikdo nezpíval", jak upozorňuje text Černé káry.

A právě o tom muzikál je. Chce pouze přiblížit nové generaci naší nejlepší šansoniérku a té staré dát vzpomenout na ten neopakovatelný talent, nikoli se pokoušet o nějaký revival.

Pokud chcete znovu vidět Evu Olmerovou na pódiu, jak před mikrofonem nešetří svůj hlas, aby následně vynadala kapele a odskočila se do zákulisí posilnit, a nebo si prostě jen poslechnout Čekej tiše, Georgii nebo třeba Smíš v uctivém podání, do Dlouhé se určitě vypravte. Muzikál Nezemřela jsem má v plánu jen třicet představení.