Papež a Mussolini - 90 %
Oba se dostali k moci v roce 1922. Kardinál Achille Ratti dosedl v únoru na papežský stolec jako Pius XI., bývalý socialista Benito Mussolini se svými fašistickými rabiáty se po říjnovém pochodu na Řím stal politickým pánem Itálie. Co to znamenalo pro zemi, katolickou církev a víceméně celý svět, líčí americký historik a spisovatel David I. Kertzer.
Obálka knihy Papež a Mussolini
Co pojilo dva muže, zbožného vzdělaného preláta a neomaleného hrubiána, jehož oddíly zpočátku mlátily kněze a terorizovaly katolické mládežnické kluby? Přinejmenším to, že si oba dokázali chladně spočítat, co jim vzájemné společenství vynese.
A nenávist k Židům, svobodným zednářům a komunismu (kardinál Ratti zažil na vlastní kůži vpád Rudé armády do Polska). Oba žili v zemi, kde se stát neobešel bez církve a naopak. Takže podpis lateránských dohod, jenž upravil vztah institucí, byl logickým důsledkem.
Pius XI., jemuž se stýskalo po časech, kdy nikdo nezpochybňoval církevní pravdy, pochopil, že totalitní stát může mít určité výhody, a Mussolini si uvědomil, že ovládat katolickou zemi s papežovou podporou bude snadnější. Kertzer jde na základě poznatků z archivů do detailů nejen ohledně zuřivého antisemitismu nebo zákazu protestantské literatury.
Třeba: jelikož papeži vadily hluboké výstřihy a vůbec „lascivní“ ženské odívání, Mussolini ujišťoval, že výhradním úkolem italských žen bude plodit vzorné fašistické muže. A nechal pokřtít svou manželku a děti – na druhé straně byl de facto heretik, k němuž se italští školáci modlili.
Kniha s podtitulem Tajemství papeže Pia XI. a vzestup fašismu v Evropě, kterou vydalo nakladatelství Jota, přináší rovněž zajímavé portréty. Popisuje vzájemné machinace mužů, kteří papeže a duceho obklopovali, uvádí důkazy, že papež hrál významnou roli při posilování diktátorovy pozice, analyzuje Mussoliniho vztah k Hitlerovi a čte se jako napínavý román. Pulitzerovu cenu získala naprosto zaslouženě.
Případ Sant’Ambrogio - 80 %
Do vatikánských archivů se ponořil i německý církevní historik Hubert Wolf a objevil v nich skandál římských řeholnic, dokonale utajený do roku 1998, kdy papež Jan Pavel II. zpřístupnil akta Kongregace pro nauku víry (nástupkyně římské inkvizice). Šlo o historii římského ženského kláštera Sant’Ambrogio, a kdyby to byla krimi, mohla by se nazývat Případ vraždících jeptišek.
Obálka knihy Případ SantˇAmbrogio
Detektivní prvky v ději, jehož vyvrcholení se odehrávalo na přelomu 50. a 60. let devatenáctého století, totiž nechybějí. O život šlo kněžně Katharině von Hohenzollern, jež se jako dvojnásobná vdova do kláštera uchýlila. A narazila tu na uctívání falešných svatých, lesbické praktiky a krásnou mladou řeholnici, která tvrdila, že ji kojila Panna Maria a Kristus jí dal vzácné prsteny; byla tak přesvědčivá, že jí naletěly její kolegyně i vzdělaní jezuité.
Nad knihou z nakladatelství Prostor může čtenář jen kroutit hlavou: jak se tohle mohlo dít?
