Na rozdíl od režijně vyhrocené Rusalky se inscenace Barbary Freyové neuchyluje k výstřednostem. Ovšem zasazení děje kamsi do současné či nedávné Skandinávie žádný výrazný vklad nepřináší.
Skalnaté výběžky, na nichž stojí i zmenšený interiér Kostelniččina domku, a přízračné větrné elektrárny v pozadí snad měly podtrhnout chlad, který vládne ve vztazích uzavřené komunity. Například odměřenost Kostelničky hraničí s přísností vězeňské dozorkyně.
Nicméně pěvecký výkon sopranistky Gabriely Schnautové na pátečním představení vše vynahradil. Tato významná wagnerovská pěvkyně nyní dala svůj velký, ukázněný hlas, emoce a inteligenci do služeb Janáčka - a rázem se zařadila k nejlepším Kostelničkám. Češtinu zvládla natolik, že bezvadně zazpívala i slovo "smrt" na vysokém tónu. Sopranistka Angela Denoke už má s Janáčkem zkušenosti, a také nyní obdařila Jenůfu krásně barevným, nosným hlasem i jevištním charizmatem.
Števu si zazpíval tenorista Joseph Kaiser, takže z "našich" se v obsazení objevil pouze Štefan Margita jako v jádru citlivý, jemný Laca. Více kvalitních janáčkovských pěvců světu nabídnout nemůžeme. Tím lépe, že se "chytají" dirigenti. Hanus i na tomto díle prokázal svou schopnost ukormidlovat orchestr, předurčený pro trochu jiný repertoár.
Hlediště pro dva tisíce diváků bylo plné, ovace trvaly dlouho. U nás by se to nestalo, zato svět je Janáčkem fascinován.
Hodnocení MF DNES: 70 %
