V původní divadelní hře Martina Faláře Mlčení s T. G. Masarykem se snažil zbořit většinu mýtů o holubičí povaze prvního československého prezidenta i harmonickém soužití Karla Čapka s Olgou Scheinpflugovou. Byl to na jednu stranu zajímavý, na druhou však nesmírně těžký úkol.
Hra je zasazena do jednoho večera poloviny 30. let, kdy se stárnoucí Masaryk (Jiří Pěkný) vydává k Čapkovi (Pavel Neškudla) na návštěvu.
Hlavní motiv hry, tedy setkání rozkmotřených osobností a jejich debata nad současnou domácí i světovou situací, během které vyplouvají na povrch jejich lidské stránky, je dostačující. Oba velikáni se při ní ukazují jako chybující, ješitné i neurotické osoby.
Mlčení s T. G. MasarykemSektor pro hosty Rock Café, Praha premiéra: 5. října 2013 |
Pěkného Masaryk je nesmírně složitou úlohou, herec se s ní však vypořádává v rámci prostoru důvěryhodně, dává si pozor na pomalou dikci a dobře ukazuje Masarykovu zmytizovanou aureolu. Stejně tak Neškudlův Čapek působí jako talentovaná a rozpolcená osobnost uklidňující se nekonečným rovnáním papírů a házením šipek.
Autor textu musel nastudovat velké množství materiálu, aby svým postavám vložil do úst věrohodně dobové narážky, navíc docela vtipnou formou. Hra však rozvíjí další tři osoby (Scheinpflugovou, řidiče a novinářku), kterým je dáno prostoru až příliš. Jejich pasáže jsou zdlouhavé, trochu nudí a jejich smysl není příliš jasný.
Kdyby Falář zůstal opravdu jen u setkání Masaryka s Čapkem, udělal by lépe, oba herci by námět utáhli sami a nepotřebovali by k tomu dvouhodinový prostor.