RECENZE - Milionář z chatrče: Je to pohádka, ale překrásná

Název jako z červené knihovny. Milionář z chatrče. Ale přesto právě tenhle film nejspíše vyhraje Oscara. A oprávněně.

Svým soupeřům z pětice kandidátů na Oscara za nejlepší film roku se v ničem nepodobá. A jestli má Milionář z chatrče vůbec nějaké vzdálené "příbuzné", pak jsou to dva muzikály. Moulin Rouge připomíná lehkonohou bravurou, s níž se vznáší nad šachovnicí přísně vymezených žánrů. Sociální drama, romance, krimi, tragikomedie? Všechno jedno; hází pravidla za hlavu s bezstarostnou důvěrou v příběh, fantaziia emoce.

Milionář z chatrče

80 %

VB, režie D. Boyle, hrají D. Patel, F. Pinto, A. Kapoor, I. Khan, tit., 120 min.

Kinobox: 82 %

IMDb: 8.0

A k Mamma Mia! zase odkazuje živelnou náladou, která dokáže přebít drobná kýčovitá pokušení, slabší spád druhé části, každou pochybnost. Neboť čas od času se člověk zarazí – Proč a nad čím to žasnu? Vždyť je to jen pohádka. Ano, Milionář z chatrče je pohádka. Ale překrásná.

Úspěch u kritiky i diváků

Knížky, která u nás vyšla roku 2005 pod názvem Kdo chce být miliardářem, se prodaly tři tisíce kusů. Teď vychází znovu, už se jménem filmu, který na rozdíl od většiny oscarových čekatelů má vedle skvělých kritik úspěch i u diváků. Je to takzvaný film "s velkým srdcem", na což už nejsme zvyklí, a zároveň film, jenž umí srdceryvnost po anglicku shazovat odstupem. Platí to též o závěru, kdy roztančené titulky přiznají hru na sladký Bollywood.

ON-LINE REPORTÁŽ

Oscary živě na iDNES.cz

Zato skvělý začátek pochází z jiného světa. Takový skok do děje ráz naráz se vidí málokdy: tvrdá rána; otázka, jak zbitý kluk z indických stok může vyhrávat; čtyři možné odpovědi; odtikávání času a hudební znělka světoznámé soutěže Chcete být milionářem. Ve světle reflektorů, kde ho moderátor ponižuje, a na zemi po další ráně policejního výslechu; dvě krajní situace mladíkovy současnosti se bleskově střídají, než začne líčit svou minulost.

První dojmy z oscarového favorita: Milionář z chatrče je milionový

Recenzuje Tereza Spáčilová

Milionář z chatrče je jako jízda na řetízkáči. Nejdřív jste tak nadšení, že chcete znovu a ještě a pořád a nejlíp až do konce života. Pak najednou zatoužíte vystoupit a říkáte si: Fajn, ale stačilo, přece jen je to JEN obyčejné "kolotočování". A když už skoro sesedáte, náhle se ve vás ozve: Tak jo, ještě chvíli tomu dám. A znovu propadáte euforii.

Podstata originální zápletky je známá: aby vyvrátil nařčení z podvodu, musí hrdina na konkrétních životních zážitcích doložit, odkud znal tu kterou správnou odpověď v soutěži, v jejímž finále právě stojí.

Ale neméně jedinečný je způsob, jímž režisér Danny Boyle vypráví. Jako by všem, od kameramana přes střihače až po autora hudby, dal pořádnou dávku filmařské extáze. Řítí se po horské dráze ve zběsilé profesní jízdě bez nadechnutí, co záběr, to překvapení; hlavně v silnější první půli z hrdinova dětství.

A nutno říci, že Boyle nepěstuje ani umělou "malebnost" chudiny, již mu vytýkali indičtí aktivisté, ani sentimentálně vyděračskou "sociálku", která látce hrozí. Děti se honí mezi horami odpadků, ale berou je jako samozřejmost; ani "záchodová" epizodka, z níž hrdina vytěží hvězdnou chvilku před první bratrovou zradou, nemá za úkol poukazovat na děsivé životní podmínky. Není to bukolické ani kritické, prostě je to tak; obraz existence, o níž tu nikdo nemluví a nepřemýšlí, plátno jen konstatuje.

Přitom film nešetří surovostmi od útoku holemi přes osiřelou dívenku v lijáku až po zvrácenou organizaci zneužívající malé žebráky, ale očima dětí je to stále daná všednost, ba dokonce veselá krajina rošťáren a her na mušketýry. Radost se přijímá stejně prostě, jako se utíká před nebezpečím; vládne tu jímavost, nikoli ždímání slz.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

A když v zázračně natočených scénách vyrazí bratři vlakem do neznáma, dýchá film dobrodružnou romantikou Toma Sawyera či Obecné školy – jen pořádně drsné školy ulice. Drobné vtipné zlodějiny dětského gangu od Tádž Mahálu pak zaviní, že člověk ty mrňavé podvodníčky s bezelstnýma očima nemůže mít nerad. Sálá z nich nezdolná energie, nakažlivá životní síla a čistá první láska.

Ale když nastoupí pistole, je po čistotě; udeří krev, strach a podraz na nejcitlivějším místě. Do pohádky vtrhla dospělost, na místě někdejších slumů roste byznys skutečných gangů, vysněná dívka žije jinde a jinak, jen hrdinův cit k ní se nemění.

Oscarový favorit Milionář z chatrče čelí skandálu. S dětmi

Oscarový favorit Milionář z chatrče čelí skandálu. S dětmi

Ještě ani nedošlo na vyhlašování Oscarů a Milionář z chatrče má o publicitu postaráno. Stačilo, aby se ozvali rodiče dětí, které si v příběhu z bombajských slumů zahrály.

V této části vyprávění již sklon k melodramatu občas zahrozí, leč Boyle zná mezní míru, a kdykoli se zdá, že ji užuž překročí, uhne a "vážno" pootočí v "nevážno". Jen legrácku v českých titulcích nezavinil; "Může mi být uloupená" zjevně znamená ukradená.

Finále s nadsázkou

Dokonce finále, kdy poslední krok k milionářské výhře prožívá s hrdinou celá země, si diváka podmaní, ať je vůči šťastným koncům sebevíc obrněn; dětská čistota jako by stále opájela vzduch. A nakonec ani není zač se stydět, neboť Boyle i ty happyendové hry zpochybní báječnou pointou s nadsázkou. Možná kvůli pověsti, jež jej předcházela, se čekalo od Milionáře v chatrči víc.

Překrásná pohádka svou odpoutanou filmařinou sice oscarové soupeře poráží, jako celek však neznamená takříkajíc "bombu", tedy film desetiletí, na čistých devadesát procent. Sedí jí tak pětaosmdesát: stopy banalit i v dokonalé zástěrce člověk prokoukne, ale odstrkuje je od sebe a odpouští; tak si ho nálada ochočí. Kdo se jí rád poddá, nechť si deset procent připíše.