RECENZE Mé druhé já: Skvělá Jodie Fosterová ve městě strachu

Unylý český název Mé druhé já sice nevyvolává nutkání pádit do kina, ale tají se za ním jeden z těch lepších krimithrillerů, které za vidění stojí. Rozhodně kvůli skvělé Jodie Fosterové v hlavní roli, ale nejen kvůli ní.

Téma, kdy oběť bere spravedlnost do vlastních rukou, totiž není zdaleka nové, ovšem v hereččině postavě i výrazu se novým stává, třebaže film jako celek své předchůdce občas připomíná.

Amatérka v akci
Po brutálním přepadení, jež na rozdíl od svého přítele přežije, se rozhlasová reportérka učí znovu žít. Vyhaslá, vyprahlá, zanedbaná, otupělá; dokonce vzácná výjimka, jíž Hollywood coby uzlíčku nervů povoluje kouření; a hlavně vyděšená.

Fosterová dokonale vystihuje strach, když se žena poprvé odhodlá vyjít z bytu; děsí ji každý krok, každičký zvuk. Bázeň z důvěrně známého města, které náhle vnímá jinak, se výmluvně odráží v bitvě pocitů s rozumem či ve zdvořilé marnosti čekárny na policii.

Mé druhé já

70 %

USA, 122 minut, 2007

Původní název The Brave One

Režie Neil Jordan

Hrají Jodie Fosterová, Terrence Howard

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.7

Prvky psychodramatu zůstávají přítomny i poté, co se hrdinka vydá na cestu pomsty vroubenou drobnými perličkami humoru. Na rozdíl od Umy Thurmanové v Kill Bill totiž nejde o zabijáckou profesionálku, nýbrž o nešikovnou amatérku; nejedná s vyrovnaností mravní i fyzické převahy pohádkových supermanů, nýbrž od situace k situaci, ve zkratu a bez vítězoslávy.

Avšak hranici si stále posouvá – kde se zastaví? Právě osudovost každodennosti ve stylu „to se může stát každému“ diváka oslovuje a zneklidňuje – kdo nezažil tu nepříjemnou vlnu nejistoty, když zůstal v nočním vagonu metra sám jen s obhroublou partičkou?

Amatérka v akci
Kupodivu se vydařil i dvojznačný vztah hrdinky s policistou, jenž případ vyšetřuje. Na jedné straně s ním reportérka dělá interview, aby vyzvěděla, zda má stopu; na druhé straně už oba vědí, že ten druhý tuší, což jejich tichou náklonnost brzdí zdrženlivostí, již umějí Fosterová i Terrence Howard výtečně.

Ne ve všem film Mé druhé já boduje beze ztrát. Používá obrazová klišé jako prostřihy bitky s operací či vracející se výjevy děsivého zážitku – zbytečně, Fosterová dosáhne větší účinnosti jediným pohledem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Také dost účelově je k hlavní vypravěčské linii přilepen vedlejší příběh dcerky, kterou po smrti matky ohrožuje podezřelý otčím. A z hrdinčiny vnitřní rozervanosti se chvílemi scénář vylhává až příliš jednoznačně, byť se mstitelce snaží nestranit.

Ale to ještě nic není proti pointě, vymyšlené sice šikovně, ovšem způsobem současně konejšivým i více než morálně sporným. Rozhodně má pak člověk za bezesných nocí o čem přemýšlet.