Tři trestankyně z těch, které si do zvláštního oddělení ženské věznice ve Světlé nad Sázavou směly vzít s sebou své malé děti, totiž film po návratu na svobodu nejen pozoruje, ale také podporuje a oklikou přes jejich roztomilé ratolesti lituje.
Časosběrná sociologická sonda pochopitelně hledá šťastné konce, jenže to dělá úporně, jako by ženy jenom proto, že se s dětmi mazlí „ty jsi moje zlatíčko“, zasloužily diplom vzorných matek.
Vina se zmíní pouze kratičce – drogy, neplacení výživného, krádeže, „dělala jsem blbosti“. O starší potomky pečuje babička, partner, dětský domov. Nicméně ústřední stesk aktérek se týká těžkého zařazení do běžného života, kde se opakuje „jsme na dávkách“ a „vlastně jsem nikdy nepracovala“.
Po nedávném Nerodiči zkoumá i Máma z basy půdu, na které dítě zosobňuje experiment: schválně, co všechno pro ně ženy dokážou? A znovu místo práv dětí nadšených z tak obyčejných věcí, jako je vlastní hračka, hájí práva jejich matek na nové životní šance.
Máma z basyDokument, režie Veronika Jonášová |
Na rozdíl od maminek, které s vědomím odpovědnosti prostě žádné „blbosti“ nedělají - i když dost možná některé z nich zažily podobně neradostné dětství jako hrdinky dokumentu.
