Sahánková vystavuje monumentální kresby, které reflektují vztah mezi lidským a zvířecím rodem. Na jednom pólu je člověk, na druhém kočka či pes nebo jejich smečka. Místy jde o póly hraniční a extrémně vzdálené, na některých obrazech se však s téměř slyšitelným nebezpečným zavytím či toužebným zavrněním spojí.
Hranice mezi láskou člověka a zvířete a zároveň mezi neschopností obou světů si vzájemně beze zbytku porozumět je nejsilnějším momentem výstavy. Černé tuše a černobílé kresby utápějí lidské postavy ve zvířecí společnosti a je jen na divákovi, zda to bude považovat za příjemnou a bezpečnou sounáležitost či za ohrožení ze strany nevypočitatelných němých tváří.
Dominantní není člověk, v popředí je smečka. Některé z lidských postav nejsou dokončené, jako by se stávaly zvláštními mutanty, členy zvířecího rodu, tvory se zvířecími pudy. Prvky autoportrétu zanikajícím a znovu se objevujícím ženským postavám dodávají na intimitě.
Sahánková navíc modeluje svá díla ne pomocí kontur, ale jako "chlupaté koule" bez jasných obrysů. Její přání z názvu výstavy je spíš univerzálním existenciálním povzdechem, na který je těžko možné nalézt odpověď.
Sahánková studuje poslední ročník AVU a v pražském výstavním prostoru samostatně vystavuje poprvé. Našlápnuto má dost dobře.
Hodnocení MF DNES: 70 %
