Život umělce, který se proslavil pod jménem Liberace, skončil v roce 1987. Život filmu o něm odstartoval letos v Cannes, odkud se přenesl na karlovarský festival, a ve čtvrtek vstoupí do tuzemských kin. Což je trochu unikát: v Evropě má film běžnou distribuci, ale ve Státech se vysílá pouze v televizi HBO. Hollywood jej odmítl.
Režisér Steven Soderbergh líčil, že obešli všechna studia ve městě a všude slyšeli totéž: námět je prý "too gay" , až příliš homosexuální. "A to řeknou po Zkrocené hoře, která mimochodem nepodává lásku dvou mužů tak zábavně jako Liberace. Nechápu to," vrtěl hlavou uznávaný filmař, který na projekt dlouho čekal.
Původně měl vzniknout v jiné režii s Robinem Wiliamsem v titulní roli, pak se ohlásil na rok 2008, ale výroba se posunula, načež představitel výstředního muzikanta Michael Douglas zveřejnil, že bojuje s rakovinou krku. Čekalo se, až po léčbě zesílí.
Lecos ve filmu nesouhlasí s realitou, ale vůbec to nevadí. Ve skutečnosti byl Liberace o čtyřicet let starší než jeho milenec. Douglas je též starší než jeho hrdina, když umíral, a Damon zase ve dvaačtyřiceti představuje sotva osmnáctiletého Scotta z dob, kdy Liberaceho potkal. Aby navenek omládl, nosí Damon plavou paruku, naopak Douglas trval na svých vlastních vlasech, třebaže Liberace byl vášní pro paruky proslulý. V každém případě se maskéři na filmu vyřádili, a zdaleka nejen oni.
Soderbergh začíná vyprávění až deset let před Liberaceho smrtí v roce 1977, za éry ohlušujících zvuků a světel módních diskoték. Tehdy Damonův mladíček, sladce nevinný až k nepoznání, profesí cvičitel psů pro filmaře, potká prostřednictvím svého přítele legendu zábavního průmyslu.
Douglas coby Liberace je v pianistově jevištní show naprosto strhující. Při výstupu v rytmu boogie woogie udržuje kontakt s publikem, vedle muzikantské virtuozity šíří uvolněnost, hravost, baví jako Amadeus své doby: výstřední hvězda od zdobného kostýmu po osobní manýry, jedním slovem superstar.
Ale půvab má i jeho okolí v čele s otráveným dočasným milencem, který už zná všechna mistrova moudra zpaměti. A také pompézní sídlo, celé ve zlatě, kde vládnou ozdůbky a rekvizity, brokát a drahokamy, hýřivá přepjatost přepychu, z jehož měkkých podušek líně vzlíná dusné napětí žárlivosti. Ovšem hlavně vtip.
Zastíní i Gatsbyho
Superstar LiberaceWładziu Valentino Liberace (1919–1987) byl americký pianista a bavič, po otci Ital, po matce Polák. Na piano hrál od čtyř let, jeho vzorem byl Ignacy Paderewski, s nímž se v osmi letech setkal. Dětí zaujatých sportem se stranil, vedle piana miloval ještě vaření. |
Liberace je sice film silně "čtyřprocentní" včetně gest a mluvy, nicméně nesahá k laciné růžové parodii. Od námluv až po milostné scény se přidržuje chytré něžné nadsázky. A herci se do svých postav noří s rozkoší jako do chladivých vln za parného dne; škoda, že člověk neslyší, jak asi své polibky a objetí mimo kameru komentovali. Tak požitkářské herectví se vidí málokdy.
Pravda, historická fakta tvrdí, že Liberace svou homosexualitu úzkostlivě tajil, kdežto filmová stylizace naprosto vylučuje, aby ji i jednooký přehlédl. Umělecká licence tu zkrátka slouží účelu. Víc zamrzí, že tak ojedinělou osobnost vtěsnali tvůrci do vypravěčského rámce běžného životopisu. Třebaže životopisu, který svým pobaveným odstupem i hereckou bravurou odzbrojuje. A komu láska dvou mužů nesedí, může pořád obdivovat výpravu, vedle níž bledne i panství Velkého Gatsbyho. Na okraj, Liberaceho vilu v Las Vegas ve skutečnosti představuje sídlo, jež v Los Angeles vlastní někdejší hvězda Zsa Zsa Gaborová a její manžel, princ Frédéric von Anhalt. Takže showbyznys na druhou.
