RECENZE: I když medvídek Pú řádí, Kryštůfek Robin je plný stesku

Ač je premiérový film našich kin Kryštůfek Robin zabydlen důvěrně známými postavičkami dětských děl v čele s medvídkem Pú, doprovází jej jedna velká neznámá: totiž otázka, komu je vlastně určen.

Z filmu Kryštůfek Robin | foto: Falcon

Děti znají zvířecí partu medvědího milovníka medu, tygra, prasátka či oslíka z knih A. A. Milnea či z animovaných verzí, rodiče si mohli připomenout vznik legendy ve filmu Sbohem, Kryštůfku Robine, líčícím dětství spisovatelova syna. Novinka nazvaná prostě Kryštůfek Robin stojí někde na pomezí.

Chlapec je tu už dospělý muž, který pro samou práci zanedbává dcerku, nicméně s plyšovými kamarády se opět potká a najde sám sebe. To vše bez dabingu, takže předškolákům se zážitek vzdaluje a ti starší při čtení titulků objeví chybu v srdceryvně opakovaném „zbohem“.

Režisér Marc Forster buduje pečlivou dobovou náladu Anglie před válkou a po ní, Ewan McGregor v titulní roli dovede i plyšovou hračku objímat jímavě. Ovšem nemohou zastřít nesourodost a nejasné zacílení příběhu, zaviněné možná hned třemi autory scénáře, Milneho coby tvůrce charakterů nepočítaje.

První třetina šíří pošmourno, pochmurno a tesklivo v dávkách na rodinnou podívanou nezvyklých. Hoch mířící do internátní školy se dlouze loučí s přáteli, zažije smutek odloučení i ztráty v rodině. Sotva potká svou lásku, musí do armády.

Po návratu jej dcerka nezná a v práci trpí pod líným šéfem, který ho nutí vyhazovat zaměstnance. Do toho, jak jinak v Londýně, věčně temně prší; není divu, že si hrdina zapomněl hrát, smát se a snít, zato stále vláčí kufřík spisů coby znak zdánlivě důležitých věcí dospělosti.

Rovněž Pú se potýká se samotou, takže náladu projasní až vzájemné nové setkání, které zahrnuje medvídkovo dílo zkázy v Kryštůfkově bytě, cestu vlakem s červeným balonkem a připomínku dávných bojových her celé původní party ve strašidelném lese.

Kryštůfek Robin

60 %

Režie Marc Foster, hrají Ewan McGregor, Hayley Atwellová, Bronte Carmichaelová

Kinobox: 71 %

IMDb: 7.2

Konečně poslední třetina, v níž se podle očekávání prosadí i hrdinova rodina, pošle obě linky, sociální a pohádkovou, do přímého střetu. Ani pak sice odborářské motivy s fantazijní složkou nedrží moc pohromadě, nicméně dostaví se alespoň zábavná akční jízda, v níž náležitě vypelichaní plyšáci dostojí své pověsti. Navíc povinné poučení na téma, co je v životě opravdu podstatné, odlehčí Pú svou proslulou úvahou o spásné roli nicnedělání.

Ale i když se Kryštůfek Robin utápí ve stesku a v melancholii, pořád je to slušně natočená výprava do světa dětské představivosti – třebaže si ji vychutnají spíše dospělí.