Přesněji nehraje – existuje, vyplňuje inscenované situace. Zatímco trénuje na zamrzlém rybníku, jeho partnerka sedí na záchodě s pozitivním těhotenským testem. Všude kolem vládne zmar: rozpadlá chatrč, toulaví psi, hromady šrotu, který muž vozí do sběrny, aby žena měla na potrat, ačkoli sám by si dítě rád nechal.
Nikdo už mu nepůjčí, takže se vydá na obskurní boxerské turné po Zapadákovech. „Nesmíš padat hned, alespoň čtyři kola v ringu vydrž, jinak nám nikdo nezaplatí,“ slyší, jenže prohrává. A když prohrává, nesmí volat domů, z kabiny auta musí do zimy na korbu, stále dojemně zachumlán v reprezentační bundě s hrdým „Slovakia“.
Jako čistý dokument by film účinkoval silněji – ve zvolené stylizaci divák neví, co se vlastně stalo, proč se sportovec ocitl na dně. Minimalismus jako módní manýra sociálních látek pouze produkuje obrazový kolovrátek tmy, šedi, chladu, bezútěšnosti, bezvýchodnosti, odevzdanosti. Vytrhne z něj pár hezkých skečů v autě či bizarní drůbeží epizoda, ale ani jediný paprsek.
Nálada road movie po „okresních přeborech“ je výstižná, plná podvodníků, zoufalců, ztracených vart a zaplivaných lokálů, ale postrádá vývoj a čin. Hrdina je neustále v trpné v defenzivě: v ringu, v konverzaci i v životě, což filmům neprospívá. Přestože snímku Koza to zatím pomáhá při festivalové turistice.
