Z výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny

Z výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

RECENZE: Korejské umění netradiční cestou připomíná, jak plyne čas

  • 0
V Malé dvoraně Veletržního paláce v Praze září dvanáct televizních obrazovek. Každá z nich ukazuje z jiného úhlu různá nebeská tělesa.

Autorem této práce z poloviny 60. let minulého století je průkopník videoartu a člen legendárního hnutí Fluxus Nam June Paik (1932–2006). Dílo se jmenuje Měsíc je nejstarší televize a slouží jako prolog k rozsáhlé přehlídce jihokorejského umění posledních dvaceti let.

Výstava dostala pěkný název: Plovoucí čas. A čas se stal jejím středobodem. Kolem něj se točí fantazie desítky umělců, které vybrala kurátorka Kim Nam-in z Národního muzea současného umění Koreje.

Z výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny

Někteří ze zastoupených se věnují klasickému závěsnému obrazu, jiní se prezentují objekty nebo instalacemi, dojde i na současný videoart. Jejich výraz je většinou ohlasový, promítají se do něj zejména abstraktní a experimentální tendence západoevropského umění šedesátých let. Ale pokud jde o průvodní myšlenku, ta má kořeny na Východě.

Názvy jako poezie

Dynamické plynutí a statické trvání, kontrast přítomného a věčného, protiklad času reálného a virtuálního – to jsou motivy, které dává výstavní projekt Plovoucí čas dohromady.

Z výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodinyZ výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny

Některé práce jsou poskládány z dvanácti nebo tři sta pětašedesáti komponent, a sledují tedy čas zkrocený do dnů a měsíců, čas podřízený lidské potřebě rytmizovat svůj život. Jiné, jako třeba zvlněná vodní plocha zakletá do filmové smyčky nebo dílo s názvem Čas, kdy se otvírají dveře do prázdna, ilustrují podobu času v jeho nezkrotitelné podobě, jako fenomén éterické povahy. Hyun-ki Park, Hong Joo Kim, Ik-Joong Kang, Eun-sun Han, Youn Joo Ham…

Vyvolat jménem celou desítku zastoupených umělců není potřeba, světového věhlasu Nam June Paika nedosáhl zatím nikdo z nich. Ale co stojí za zmínku, je způsob, jakým tito výtvarníci zacházejí s názvy svých artefaktů: Zkapalnělé obavy, Živoucí led, Vzpružily se molekuly v mém těle nejčistěji a nejhorlivěji, Zajíc a měsíc, Povídkářovo dilema nebo Cesta k širším dveřím – to jsou mnohoznačné verše, které podstatnou měrou dotvářejí vyznění celé expozice.

Z výstavy Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny

Je to právě napětí mezi netradičním pojmenováním a poměrně tradičně volenými výtvarnými prostředky, co se zdá divákovi na Plovoucím čase podnětné.

Nejvěrnější průvodce

Jestliže matná skvrna roztahující se přes celé plátno obrazu nebo objekt z drátů připomínající šroubovici DNA poněkud unavují svou nepůvodností, jsou tu ještě slova, která nabízejí nové čtení – nové přemýšlení nad tématem. Ostatně zklidnění ducha a meditace nad obyčejnými věcmi jsou pro východní kultury příznačné.

Výstava předvádí v různých médiích a na různý způsob starou pravdu: motivy říčního proudu, modré oblohy, plochy ledu, protínajících se linií, ale i televizní obrazovky nebo Měsíce z díla Nam June Paika symbolizují, že je to právě čas, který je člověku nejvěrnějším průvodcem od narození do smrti. Chladné a přísné prostory galerie pak hrají v tomto případě pro expozici – lákají diváka "ponořit" se do exponátů a chvíli v nich spokojeně
"plavat"…

Plovoucí čas: Měsíc jsou nejstarší hodiny
Veletržní palác, Praha
Kurátorka Kim Nam-in. Do 31. října.
HODNOCENÍ MF DNES 70%