Hrdina filmu, kterého se střízlivou naléhavostí hraje Forest Whitaker, obsluhoval v Bílém domě v éře 1952-1986 sedm prezidentů, zažil zákulisí velkých dějin a zároveň osobní války se synem, jenž boj za práva rasy vedl radikálněji než jeho otec.
Potud film, k jehož vzniku dal před pěti lety podnět článek v listu Wall Street Journal. Ovšem novináři porovnali filmový "skutečný příběh" s jeho předobrazem a dospěli ke zjištění, že si režisér Lee Daniels, proslavený už jiným černošským osudem s reálným pozadím - dílem Precious, leccos přibarvil.
Leccos bylo jinak
Muž, jenž ve filmu nosí jméno Cecil Gaines, se ve skutečnosti jmenoval Eugene Allen, zemřel před třemi lety, a sloužil dokonce osmi prezidentům, od Trumana po Reagana. Nenarodil se na plantážích Georgie, nýbrž ve Virginii, a scénu, kde bílý majitel jeho matku znásilní a otce zastřelí, si film přidal "pro dramatický účinek".
Manželku poznal na večírku, nikoli jako služku v hotelu a měli jednoho syna, ne dva jako ve filmu, kde jeden patří k politickým aktivistům a druhému hrozí Vietnam. Pravý potomek pravého komorníka pracoval na ministerstvu a veřejné funkce nehledal.
Jenže takový poklidný životopis by se nehodil do krámu, respektive do rámu podmanivě zachycené, nicméně plakátově zúžené historie Států, soustředěné pod pláštíkem retrostylu právě a pouze na vleklé řešení rovnoprávnosti ras. Bohužel se jí podřizuje i to nejpozoruhodnější, tedy velké prezidentské defilé plné hereckých hvězd.
Robin Williams tu představuje Dwighta D. Eisenhowera, výtečný John Cusack by v roli Richarda Nixona utáhl samostatný film, James Marsden hraje "hodného" Johna F. Kennedyho, Liev Schreiber "zlého" Lyndona B. Johnsona a do Ronalda Reagana se vtělil Alan Rickman.
Parádní sestava, kdyby jí neubližovala zjednodušená zkratková znaménka plus či minus podle předem daného politického klíče. Třeba vdova po Kennedym rozdává upomínky, kdežto hekajícího Johnsona sleduje kamera na WC.
Málo vidliček
Komorník se podobně jako Menzelův film Obsluhoval jsem anglického krále podobá košatě rozvětvené kronice, které by slušel půdorys seriálu. Menzel však dával více prostoru vděčnému profesnímu zákulisí, pravidlům, trikům a rituálům řemesla "neviditelných" ve světě mocných. Což Komorník trochu odbývá. Diváka by určitě více zajímal počet zlacených vidliček či ranní jídelníček v Bílém domě než očekávaná fakta typu, že hrdinové fandili Baracku Obamovi.
A bez ohledu na působivě natočené, leč stokrát viděné masakry utkví v paměti spíš suché odhalení, že na vystěhování bývalého a přistěhování nastupujícího amerického prezidenta má personál vždy jen dvě hodiny.
