Motl proslul jako investigativec, na kterého by s trochou nadsázky seděl přídomek „lovec nacistů“. Dlouhodobě se zabývá událostmi období Protektorátu Čechy a Morava a pátrá i po postojích českých umělců k německým okupantům. Na toto téma publikoval například knihu Prokletí Lídy Baarové.
Mraky nad Barrandovemautor: Stanislav Motl Nakladatelství: Rybka |
Motlova nová kniha částečně vychází ze stejnojmenného zvláštního vydání televizního pořadu Na vlastní oči, jehož je Motl kmenovým reportérem. Tématem knihy není ovšem pouze kolaborace barrandovských tvůrců s nacisty, ale také poválečné vyrovnávání, kdy dějinné soukolí semlelo pravděpodobně i leckoho zcela nevinného.
Kromě všeobecně známých případů (herečky Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, herec Vlasta Burian), jejichž skutečné i domnělé záporné činy autor nahlíží z různých úhlů pohledu a je naprosto vzdálen černobílé klasifikaci, uvádí také případy umělců, kteří už dnes patří mezi víceméně zapomenuté.
Asi nejstrašlivějším příběhem je detailně popsaný osud herce, režiséra a producenta Jana Svitáka, kterého těsně po osvobození rozvášněný dav na pražském Starém Městě téměř ubil k smrti a de facto ranou z milosti mu byl smrtící výstřel ze samopalu sovětského vojáka.
Další z hlavních smutných postav knihy je režisér Václav Binovec, s největší pravděpodobností skutečný kolaborant, nad nímž se vznáší dodnes nevyjasněné podezření z udání herce a písničkáře Karla Hašlera gestapu, jež mělo za následek Hašlerovu deportaci do koncentračního tábora a tragickou smrt.
Motlova metoda investigace se opírá jednak o písemné prameny, zejména archivní materiály a vzpomínkové knihy, jednak - a to je nejpodstatnější - o vzpomínky přímých účastníků a pamětníků popisovaných událostí.
V knize tak hovoří například herci Svatopluk Beneš, Raoul Schránil, herečka Zdena Sulanová, režisér Otakar Vávra, kameraman Jaromír Holpuch či scénograf Karel Černý. Ve své autenticitě mimořádně působivou vzpomínkou přispěl i nejmenovaný účastník Svitákova lynčování.
Mraky nad Barrandovem zdaleka nejsou jen obžalobou kolaborace českých umělců. Díky bohaté faktografii se čtenář může zamyslet i nad poválečným chováním mnoha Čechů, kteří se ve svém fanatismu a pod heslem „vítěz bere vše“ nejednou zachovali stejně jako jejich nedávní utlačovatelé.
