Knězovy děti totiž dostaly Chorvatsko mezi čtveřici děl nominovaných na Evropskou filmovou cenu za nejlepší komedii roku, po bok španělské Rozkoše v oblacích od Pedra Almodóvara, dánské Svatby mezi citróny a italské satiry Vítejte, pane prezidente! A byť nakonec nevyhrály, pro režiséra Vinka Brešana znamenal úspěch Knězových dětí, oceněných na festivalech od Puly po Soluň, další stvrzení jeho volby. Právě za komedie totiž sklízí často uznání, včetně karlovarské trofeje udělené za režii Ducha maršála Tita.
Za vyšší porodnost
Koneckonců také Knězovy děti začaly svou dráhu loni v karlovarské soutěži, kde do přesily tíživých příběhů vnesly vděčný uvolněný smích. Ještě lépe asi chutnají někde v letním kině, neboť "chorvatské Babovřesky" mají nakažlivou, prázdninově lenivou náladu; přitom jsou vkusnější a vtipnější než ty zdejší.
Vypráví je s pobaveným odstupem titulní hrdina, nový duchovní pastýř na idylickém ostrůvku, který proti svým hříšným ovečkám a klesající porodnosti vytáhne, zaštítěn papežovými slovy, ďábelsky zákeřnou zbraň. S pomocí hluboce věřícího trafikanta a místního lékárníka totiž tajně propichuje prodávané prezervativy a pilulky proti početí mění za neškodné vitaminy. Těhotenskou křivku sice svou partyzánskou bojůvkou utěšeně zvýší, ale ve svatém nadšení pro bohulibou věc nedomyslí možné důsledky - včetně tragických.
Právě okamžiky, kdy se zprvu barvitě bláznivá, balkánsky bezstarostná a v dobrém slova smyslu lidová komedie přibližuje melodramatické hraně, ubírají snímku na půvabu. Na druhé straně jej však nad tuctovou masovou taškařici povyšují prvky absurdní grotesky, které na pozadí slunné Dalmácie působí docela jinak než ve středoevropské kinematografii.
Jako doma
V neposlední řadě Knězovým dětem pomáhá plnokrevnost postav a postaviček, přesahující zběžnou metodu seriálového figurkaření. Laciné estrádní karikatury se tu nepěstují. Mimochodem v jedné roli se objeví Goran Bogdan, ztělesňující pro české suchozemce symbol tradiční dovolené v Chorvatsku: známe ho totiž coby číšníka, který naše turisty trefně charakterizuje v reklamě na jistou minerálku, o níž smutně praví Tu nemám. A rázem si divák připadá jako doma.
