RECENZE: Kiss nemění scénáře. A jejich rockovému cirkusu to svědčí

Jsme nejlepší živá kapela na světě, zahájili newyorští Kiss sebevědomě koncert v O2 aréně. A i když na to samozřejmě nejsou žádná měřítka, podle nadšených reakcí fanoušků to tak v plné a nadšené hale značnou část koncertu působilo.

Kiss slaví 41 let na pódiu a jsou natolik ikonickou kapelou, že bylo předem docela jasné, co se od nich dá očekávat. Ohně a petardy nad hlavami vybuchovaly už od úvodní Detroit Rock City. Pompézní scéna blikala všemi světly a lasery a armáda fanoušků Kiss reagovala na každý známý nápěv a melodii.

Kiss

80 %

koncert 8.6. 2015, O2 aréna, Praha

Patřilo k tomu i divadlo. Na závěr War Machine baskytarista a zpěvák Gene Simmons obligátně uplivl oheň, při Do You Love Me se kapela v dobových záběrech probrala historií, aby bylo zřejmé, že na tuhle fabriku má vlastně čas minimální vliv. Při Lick It Up je plošiny zvedly nad hlavu publika. A při sólu “démon” a známý milovník hororů Simmons z pusy vypustil krev a na drátkách se vznesl až ke střeše haly, zatímco Paul Stanley o několik skladeb později letěl vzduchem nad hrozícími paroháči na platformu uprostřed sálu.

Nejslabší ohlas měly podle očekávání novější skladby. Hell and Hallelujah z poslední desky Monster publikum zvlášť nenadchla, i když ji Stanley uvedl tvrzením, že jeho dědeček byl Čech, a tak je se všemi v hale jedna rodina.

Osvědčené hity ovšem už ze scény zněly nejen s jistotou, ale vzhledem k věku muzikantů s až nečekanou energií. Snad až při přídavku a nejslavnější písni kapely I Was Made For Lovin’ You nebyla Stanleyho fistule nejjistější. Ale v nadšení a lese tleskajících rukou nad hlavou se to při dotaženém a léty vycizelovaném představení Kiss, které ctí a vše odevzdává na oltář efektnosti, ztratilo.