RECENZE: Milé západní feministky, takto by se mělo psát o postavení žen

Bez hysterie a s fakty pracuje korejská spisovatelka, bývalá televizní scenáristka Čo Namdžu ve svém románu Kim Čijong – Ročník 82. V Jižní Koreji se jej prodalo přes milion výtisků. Ženám otevřel oči a mužům nadzvedl mandle. Je totiž dílem feministickým, nikoliv však vyhroceným, násilným nebo radikálním. Naopak věcným a mnohdy až bolestivě střízlivým.

Korejská popová hvězda Bae Suzy si na sociálních sítích vyslechla silnou kritiku za podporu knihy Kim Čijong - Ročník 82. | foto: Profimedia.cz

Disponuje přesně tím, co tak výrazně postrádá celé západní hnutí Time’s Up, potažmo kampaň MeToo. Odhaluje každodenní přehlíženou a ve společnosti zakořeněnou diskriminaci obyčejné ženy, která na duši zanechává přinejmenším stejné jizvy jako akty sexuálního násilí. Zaslouží si tak obdobnou, ne-li větší pozornost než všechny hollywoodské herečky traumatizované jedním neodmítnutým pozváním na hotelový pokoj.

Obálka knihy Kim Čijong - Ročník 82

Čo Namdžu vypráví příběh Kim Čijong, třicátnice, absolventky humanitních studií, čerstvé matky a manželky. Ve zkratce řečeno ženy svědomité, oddané, inteligentní, avšak nevyčnívající z řady. Bohužel jen do chvíle, než pod vlivem všech nerovností, nelogických nařízení i zvyků, kterým se musela v životě podrobit, duševně ochoří a začne se proměňovat v ženy ve svém okolí. O jaká traumata z minulosti, která dlouhé dekády platila za běžný standard, jde, vypráví zbytek knihy. 

Navzdory uvolňující se legislativě i poměrům ve společnosti, která se snaží jihokorejským ženám vycházet vstříc, platí, že v realitě stále vládnou zažité konzervativní postoje. Ideje upřednostňující v rodině syny před dcerami, ve škole při vydávání obědů žáky před žákyněmi, v práci při obsazování vyšších pozic zaměstnance před zaměstnankyněmi.

Ačkoliv doby, kdy sestry vydělávaly na vzdělání svých bratrů, o kterých autorka také vypráví, už snad definitivně skončily. Co ovšem přetrvává, je dojem, že porodit syna je něco více než porodit dceru. Čijong to okusí na vlastní kůži, když si od rodiny vyslechne zraňující „to nevadí, příště to určitě bude kluk“. Věta, která se tak odlišuje od mediálního obrazu moderní a pokrokové Jižní Koreje.

Kim Čijong - ročník 82

85 %

Čo Namdžu

Host, 2019, 183 stran

Kritici by mohli namítnout, že je kniha jen smyšleným příběhem jedné ženy, zcela ignorujícím realitu. To však její výpovědi neubírá na relevanci. Zaprvé příběh vychází z autorčina života, zadruhé mu na autentičnosti dodávají samy čtenářky. Obyčejné protestující Jihokorejky. Ani aktivistky, ani herečky či zpěvačky. Jednoduše ženy, které vyšly s knihou Čo Namdžu v ruce do ulic velkoměst s cílem upozornit na své postavení.

Je tedy patrné, že obsah knihy vítězí nad formou. Jazyk autorky je strohý a neosobní, pravidelně do příběhu začleňuje faktické reálie. Třeba údaje o porodnosti i platových podmínkách. 

Z mužů nečiní zloduchy, spíše jen spokojené přihlížející. Z generací svých matek a babiček pak ty, které se dobrovolně staly služkami na úkor vlastního štěstí, zdraví i osudu. V doslovu vše trefně shrnuje i překladatelka Petra Ben-Ari. Do češtiny však knihu převedl Tomáš Horák.