RECENZE: Když mají židovští supermani pochopení pro slabosti

Malý pan Talisman je židovský krejčí z Birminghamu, a to nevelkého vzrůstu. Nejen pro děti o něm píše Chaim Cigan. Přes svůj malý vzrůst dovede pan Talisman dětské zákazníky svého podniku okouzlit.

Karel Sidon | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Malý pan Talisman

Zatímco jim bere míru, vypráví příhody své rodiny, která má zvláštní poslání. Talismani mají totiž od pradávna výsadu i břemeno: pomáhat Židům v úzkých.

Spisovatel Chaim Cigan předvádí jiný žánr, než je mohutná, postupně vycházející tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, která je směsí fantasy, paralelních světů, alternativní historie a zkoumané současnosti. I když, ne tak docela. Jako by se chtěl nadechnout mezi tlustými knihami tetralogie a poslal do světa své milé pány Talismany.

Jsou to muži, jimž jejich dar přináší řadu obtíží, poněvadž ho musí skloubit se svým občanským životem. Když je ale nejhůř, použijí zázračný talis neboli modlitební šál. A začnou se dít věci. Takže i v příbězích Talismanů se cestuje vzduchem a časem jako v tetralogii, ale jaksi skromně a s občasnými dopravními karamboly.

Malý pan Talisman

80 %

Chaim Cigan

Torst 2015

Chaim Cigan nezapře, že má blízko k rabínu Karolu Sidonovi, jak se obecně ví. A tak dobrodružství malých panů Talismanů začíná již v době, kterou zachycuje text Tóry. Talismanovské příběhy se pak vinou staletími a zavedou čtenáře do pražského Židovského města rabiho Löwa, do městečka Žebráku, do Mikulova po třicetileté válce, do Turecka i do Afriky 19. století, a také na vrchol rozestavěného mrakodrapu v Chicagu.

Jsou svéráznými úvahami o Hospodinově prozřetelnosti, kterou demonstruje prostřednictvím svých malých lidských hrdinů, jež má k dispozici. Andělé, kterým velí, mu totiž pořádně nerozumějí. Drobní Talismani věru žádnými anděly nejsou. A Ciganovy příběhy přebíhají k pohádce, k židovskému folkloru, ke grotesce i k fantaskním variacím na historické příběhy, v nichž vystupuje třeba Benjamin Disraeli (nebo spíše jeho cylindr) či Theodor Herzl. Občas se promění v čirou humoresku.

Konat dobro totiž není nic jednoduchého, pokud si Hospodin vybral jako své prostředníky právě lidi. To je stále znovu opakující se motiv knihy: zlo tady bude pořád, nepotřebuje žádné úsilí. Zato nebohé dobro je klopotné a vždy tak trochu nedokonalé.

Ciganovy příběhy se vyznačují značným pochopením pro lidské slabosti; páni Talismanové v nich klopýtají o překážky, které si sami staví do cesty. Jsou jakýmisi židovskými supermany – ale v tom smyslu, že autor v nich spíše než to „super“ zdůrazňuje to lidské. Nikdy si tedy nejsou jisti Božími záměry, a čtenář pobaveně trne spolu s nimi.

Malý pan Talisman má všechny kvality folkloru, ale je psaný pro současného člověka. Pobavil by děti – a vyvolá úsměv na tváři dospělých. Nejspíš potěší příslovečné dítě v každém dospělém.

Na rozdíl od předválečného židovského folkloru, zachovaného díky mnoha znamenitým spisovatelům, je Malý pan Talisman nepopiratelně současný. Neváhá zachraňovat lidi z autobusu, který padá z mola, a vůbec se neleká kulis současného světa. Snad proto, že Chaim Cigan zobrazuje to, co v lidských duších přetrvává – nejistou touha po dobru, štěstí a spravedlnosti.