RECENZE: Justiční skandál, v jehož středu stojí Dokonalý pacient

Zatímco „velké“ filmy odsouvají hromadně své starty, „malé“ zatím mohly těžit ze zájmu kin s nižším počtem sedadel. To je přesně případ Dokonalého pacienta, který oprašuje skutečnou událost, popisovanou jako největší skandál v dějinách švédského soudnictví.

Z plakátu filmu Dokonalý pacient | foto: Film Europe

Mikael Hafström natočil mimo jiné Plán útěku, akční thriller se Sylvesterem Stallonem, tentokrát se však o napínavé podívané navzdory distribučnímu sloganu mluvit nedá.

Jednak divák tuší rozuzlení od okamžiku, kdy novinář znovu otevře případ údajného sériového vraha trávícího doživotní trest na psychiatrii, jednak režisér věčně vytrhává publikum ze soustředění na dějovou linku otravnými flashbacky, záblesky, úryvky, útržky, nočními můrami, představami, zkrátka formalistickým harampádím.

Z natáčení filmu Dokonalý pacient

Přitom k béčkovým postupům nemá důvod, protože Dokonalý pacient zastupuje jiný žánr, v podstatě hranou rekonstrukci s dokumentárními prvky včetně podtitulků, jež označují jmenovitě jednotlivé aktéry kauzy. Což může rezonovat ve Švédsku, ale tuzemského diváka jejich totožnost příliš neobohatí.

Klíčový totiž zůstává muž, který byl usvědčen z osmi vražd a k dalším pětadvaceti se přiznal, takže pokud by nyní vyšel najevo justiční omyl, vedle zhroucení celého systému by vyvstala neodbytná otázka – proč lhal?

Právě David Dencik v roli údajného pachatele drží film nad průměrem, protože na něm není napohled nic záhadného, natož hysterického. Na rozdíl od reportéra, který současně prochází soukromou tragédií,  se chová jako nenápadný pán z jiných časů.

Dokonalý pacient

55 %

Režie Mikael Hafström, scénář Erlend Loe, hrají Jonas Karlsson, David Dencik

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.7

„To je mobil? Nikdy jsem ho neviděl, můžu se podívat?“ ptá se bezelstně novinář ve své – mimochodem velmi pohodlné – izolaci. Octl se v ní už v dobách, „kdy byl u moci Gorbačov a Cobain ještě žil“, jak tu trefně zazní.

A jak, to je právě nejsilnější motiv celé šarády, z níž vzejde obžaloba metod psychiatrických i policejních, od uplácení xanaxem až po výslechy tak návodné, že i laik nevěřícně kroutí hlavou. Zkrátka – případ sám je pozoruhodný rozhodně více než jeho vyumělkovaně zdramatizovaný filmový přepis.