RECENZE: Romantika s Robertsovou a Bardemem je zklamáním sezóny

Spojení hvězdných jmen Julia Robertsová a Javier Bardem slibovalo romantickou komedii podzimu. Ale přináší spíše zklamání sezony: film Jíst, meditovat, milovat totiž obsahuje pouze otravné a nekonečné cestopisné sebezpytování.

Romantická komedie Jíst, meditovat, milovat má romantiky pramálo a humor takřka žádný. Její hrdinka neví, co si počít se životem, a divák zase neví, jak se uvelebit, aby její cestu za sebepoznáním vůbec přečkal. Trvá dvě a půl hodiny, pocitově se však vleče celé roky.

Dík za italské vůně

Do značné míry za to může neustálý vnitřní monolog ústřední postavy v podání jinak spolehlivé Julie Robertsové: je dušezpytný, rozbolavělý a (bezděčně) nezralý, jenže nadhled Bridget Jonesové neobsahuje ani omylem.

Přestože hrdinka věčně analyzuje vlastní duševní pochody, proč vlastně opustila svou práci, manžela a poté i milence, neví snad ani ona sama, tím méně divák. Zkrátka další moderní nešťastnice netušící, co vlastně hledá, a žijící v bludu, že to nalezne na útěku.

Jíst, meditovat, milovat

50 %

USA, režie Ryan Murphy, titulky, 140 minut

Hrají: J.Robertsová, J. Bardem, J. Franco, B. Crudup, R. Jenkins

Streamovací služby: Netflix (CZ titulky)

Kinobox: 54 %

IMDb: 5.8

Naše babičky by řekly, že je zpovykaná, pálí ji dobré bydlo a potřebuje dostat na zadek; nejspíš by jí daly do ruky hrábě nebo koště. Moderní žena volí léčbu cestováním, ovšem tempem turisty, jenž má neomezené množství peněz i času.

S první zastávkou v Itálii se konečně dostaví úsměv – díky rázovité domácí zchátralého bytu, lekcím národního mistrovství v sladkém nicnedělání a zejména lákavému jídlu, které diváky rázem vyhladoví.

Pizza dokonce hrdince dovolí vzácný lidský okamžik, kdy kvůli nabraným kilům musí měnit šatník. Nicméně prázdné filozofování jako z nedělní školy neopustí, naopak je ještě znásobí na další zastávce v Indii – což je štace čistě meditační, nejslzavější a nejnudnější.

Z Indie na Bali

Kohokoli zde potká, zásobuje ji vlídnými radami; padají tu velká moudra, úsloví a perly typu "jednou budeš milovat celý svět". Hrdinka střídavě studuje umění rozjímání a naslouchá srdceryvným historkám spolužáků. Kolekci pohnutých osudů opět rozčeří jediný žert – kúra mlčení, jíž tu bez plastických chirurgů vyhlazují vrásky.

Nakonec se hrdinka vypraví na Bali k věhlasnému šamanovi, kde absolvuje výuku vnitřní rovnováhy vedenou pokynem "usmívat se i játry". A tam potká pana Pravého neboli Javiera Bardema.

Dámy odpustí, ale ani na něj se nevyplatí tak dlouze čekat. Hercovo charizma sice náporu hrdinčiných úvah odolá, ale sám Bardem jako by žasl, kde se to ocitl, proč tu stojí a co se od něj vůbec chce.

Obzvláště když si dáma vymyslí další překážku na své pouti za štěstím, která už volá vyloženě po vraždě, za niž by jejího pachatele každá porota osvobodila bez mrknutí oka.

Alespoň svačinu

Beze vší ironie: Jíst, meditovat, milovat není film vyloženě urážlivý nebo křiklavě špatný; nelze říci, že by tvůrci po stránce řemesla cokoli odflákli. Vyšli z knihy Elizabeth Gilbertové, jež se stala bestsellerem, a zjevně z věrnosti úspěšné předloze spáchali "příručku pro dámy" tak neskutečně nabádavou, otravnou a unylou, že se nedá vydržet. Člověk už jen odevzdaně čeká, jestli hrdince dojdou základní životní pravdy dřív než peníze.

Za to však nemohou ani Robertsová, ani Bardem, ani barvitě živočišná italská epizoda, za něž film pracně nasbírá milosrdných padesát procent hodnocení.

Ale účastník téhle kazatelské terapie pro vytrvalce by měl dostat slevu nebo alespoň svačinu. Z titulního závazku Jíst, meditovat, milovat totiž zůstalo prakticky jen prostřední "meditovat". Zato pořád a fest.