RECENZE: Nová múza, nová míza, dokazuje Woody Allen. Nyní s Jasmínou

Je to nezmar. Dva roky před osmdesátkou hlásí návrat na jeviště coby sólový komik, a také nový film ho představuje zase v dobré formě.

Filmové manželství Cate Blanchettové a Aleka Baldwina se zhroutí, hrdinka začne znovu v Los Angeles. (snímek z filmu Jasmíniny slzy) | foto: Bioscop

Jmenuje se Jasmíniny slzy, nejen do českých kin vstupuje 1. srpna a rozhodně dopadl lépe než předešlý příběh Do Říma s láskou. Americký tvůrce se tady vrací z Evropy domů a z půdy perlivě prchavých komedií k dramatičtější výpovědi - byť stále dost úsměvné na to, aby se originální název Blue Jasmine nemusel do češtiny překládat se slzavým přívažkem.

Tak protivná, až baví

Hlavně však Allen objevil další svou hereckou múzu a s ní i čerstvou mízu. Po Scarlett Johanssonové přichází o generaci starší Cate Blanchettová a počíná si způsobem, z něhož se jí lehce může vylíhnout šestá nominace na Oscara. Zvládá totiž herectví na druhou, roli hrdinky, která si také neustále hlídá vlastní "roli", z níž tu a tam vypadne - a to je vždy požitek.

Jasmíniny slzy

70 %

Režie: Woody Allen

Hrají: Cate Blanchettová, Alec Baldwin, Sally Hawkinsová, Michael Emerson, Bobby Cannavale

titulky, 98 minut

Kinobox: 71 %

IMDb: 7.3

Postava Blanchettové zosobňuje ženu, které se sladký život zhroutí, když její bohatý manžel čili Alec Baldwin skončí ve vězení. Za novým životním startem míří ke své sestře v osobitém podání Sally Hawkinsové, které však stále dává najevo pohrdání počínaje úrovní bydlení a konče známostmi.

Teatrální dáma s migrénami, prášky a alkoholem, mísící v nadřazeném chování snobskou povýšenost s obranným sebeklamem, dokáže být díky Blanchettové neskutečně protivná, dojemná i zábavná zároveň.

Princezny a popelky

Vyprávění propojuje vcelku přirozeně současnost, v níž aristokratka musí náhle pracovat jako každý jiný, s minulostí, ze které postupně odpadává nátěr dokonalé idyly, neboť hýčkaná královnička dovedla před lecčím raději zavřít oči. Ale změnu svého společenského statusu odmítá brát na vědomí, a dokonce i sestře vtlouká do hlavy "máš na víc", čímž ji znejistí.

Poté, co na večírku obě najdou zdánlivé muže snů, dosud poklidné vyprávění se dostane do obrátek, aniž ztrácí vtip. Za zmínku stojí třeba kouzelné školení z depresí, jež hrdinka uspořádá pro své malé synovce.

Když v jednom koutě zuří hádka po italsku a v druhém hrdinka předstírající oduševnělou bytost vzdychá "Jsem šokována", z komického kontrastu se vyloupne pohádkový princip princezen a popelek, navenek odlišných, ale po ženské stránce stejně pošetilých a zranitelných. Jejich herecký duel ve finále vytáhne známku o pět procent.

Jasmíniny slzy líčí neschopnost popřít vlastní přirozenost i  nemožnost začít znovu a úplně jinak. Ovšem Allenovi to očividně velké potíže nedělá.