RECENZE: Šrámková se ve své knize otevřeně zpovídá z lásky k babičce

Osobní zpověď, deník, smutek nad smrtí babičky, vzpomínky na chutě a vůně a obrazy z dětství, které se ztrácejí s tím, jak se mění místo, město, dům. Lyrická, skromná, otevřená a osobní je nová kniha Jany Šrámkové. Jmenuje se Zázemí a prostupuje ji strach i smíření.

Spisovatelka Jana Šrámková | foto: Radek Brousil

Zázemí

Autorka: Jana Šrámková

Vydavatel: nakladatelství Fra

138 stran, cena: 169 korun

Šrámková debutovala novelou Hruškadóttir, za kterou dostala Ortenovu cenu, pak vydala pohádku o žabákovi Filemonovi, učí tvůrčí psaní. S druhou knihou pro dospělé má těžkou pozici, hodně se toho od ní čeká a je patrné hned z prvních tónů jejího vyprávění, že i ona sama toho od sebe hodně čeká. Nechce zklamat. Sebe, čtenáře, své knižní hrdiny, kteří jsou zároveň i hrdiny jejího života. Jak psát o babičce, kterou milujete, ale která měla své chyby, jak psát o lásce k těm chybám?

Jana Šrámková: Zázemí, obal knihy

I přes místy příliš bolestínské momenty se vyprávění zarývá do čtenáře jak silný vrut, zůstávají patrné rýhy, které se časem ohladí a zanesou, ale památka na vryp nezmizí nikdy. S její stařenkou si čtenář vybaví tu svoji, vždyť kdo neměl velkou babičku (dřív bylo všechno větší), která by nevyprávěla strhující příběh z války, napůl vypábený, napůl nafouknutý dětskou představivostí. Šrámková si všímá maličkostí, všedností, omšelosti. A popisuje je jako zázraky. V hlavní roli lak na vlasy, kastrůlky, potah na gauči: má žlutou barvu a v domě se na něj berou speciální ohledy, "nechoď s tim na žlutý" zní jako zaklínadlo.

Síla je právě v tom, jak osobní dokáže autorka být, jak moc si dovolí vpustit čtenáře na "žlutý", klidně v botách a s pusou od drobků. Nejen na babiččino území. Mnohem víc na své vlastní, do hlavy k rouhačským myšlenkám, do srdce k pochybnostem i třeba do břicha k miminu. Přestože vzpomíná, je ve svém současném životě.

Šrámková na jednom místě popisuje, jak čte Babičku Boženy Němcové. Její Zázemí je z téže líhně, jen místo Starého bělidla se děj odehrává ve Vysokém Mýtě a místo staročeských tradic se vyprávění točí kolem rodinných zvyků z osmdesátých a devadesátých let. Útlá kniha pro generaci narozenou na začátku osmdesátých let pojmenovává společné a možná dodnes zasuté vnitřní obavy, nálady i momenty štěstí.