RECENZE: Dvojka Koček a psů utekla ke žvatlavosti a lidé tu opět překážejí

Pokračování rodinné komedie Jako kočky a psi proti prvnímu filmu zdětinštělo. Z dospělejšího humoru zůstaly pouze bondovské odkazy.

Vychází to z jednoduché úvahy: atrakci 3D milují nejvíce děti a teenageři, tudíž se do trojrozměrné iluze převlékají hlavně oblíbené žánry obou věkových skupin, tedy dorostenecké horory, fantasy a animované pohádky. Což je také hlavní a vlastně jediný důvod, proč se na vlně 3D svezlo i pokračování rodinné komedie Jako kočky a psi, které s podtitulem Pomsta prohnané Kitty vstupuje dnes do Česka.

Lidé nadále překážejí

Jako kočky a psi: Pomsta prohnané Kitty

40 %

USA, 2010, 90 min.

režie Brad Peyton,

hrají Neil Patrick Harris, Chris O’Donnell, James Marsden

Kinobox: 50 %

Prostorové vnímání zůstalo takřka nevyužito, slouží vesměs jen letům a pádům s následným mlaskavým rozplácnutím, čili coby průvodní jev citoslovcí „frrr“ a „bác“, kterými film znalecky provázejí jeho nejmenší a zřejmě nejspokojenější diváci. Nemluvě o tom, že bláznivě rozplácnutých zvířátek využívá mnohem obratněji krátký animovaný 3D předfilm, groteska ve stylu cyklu Jen počkej, v níž ruského vlka nahradil americký kojot a zajíce pták.

Pravda je, že mladý kanadský režisér Brad Peyton nemohl se slabým scénářem příliš kouzlit. Autorský tandem se změnil, Ron J. Friedman a Steve Bencich nahradili předchozí duo scenáristů, jež tvořili John Requa a Glenn Ficarra, leč nováčci k principu postaviček nepřidali nic původního, pouze jim opatřili odvozenou zápletku.

Přitom si zjevně neuvědomili, že od roku 2001, kdy měl premiérový film Jako kočky a psi kouzlo originálu, se jeho základní nápad – přenést do žánru špionážní komedie zvířecí hrdiny – mohutně rozmohl, od morčat až po kocoura Garfielda. Sám o sobě už dávno nestačí.

Navíc na rozdíl od prvního filmu, který se nebál dospělého až černého humoru, „dvojka“ utekla k dětinské žvatlavosti. A v neposlední řadě z „jedničky“ naopak nadále přetrval její ústřední problém: role lidí, kteří tu jen překážejí.

Jednu dobrou zprávu však Pomsta prohnané Kitty přece jen přináší: pokračuje v milých odkazech a parafrázích zejména špionážního žánru. Už titulky se vyznačují důvtipnou stylizací bondovek včetně písně, potěší i centrály tajných psích a kočičích služeb nebo okamžik, kdy zvířecí špioni fasují od zvířecího vynálezce moderní technickou výstroj stejně jako agent 007. Asi nejvíc pobaví obdoba vězně Hannibala Lectera včetně masky.

Jiná volba není

Bohužel jinak děj dojímá osudy policejního psa z útulku a zkouší rozesmát výroky typu „Ty brďo, hodím šavli“ či pojmy jako zločičiná kočičina. A když se ve finále přidá ještě řinčivá mechanická robokočka, rodičům bude film připomínat dietní guláš, otravnou slátaninu k nepřečkání.

Jenže vysvětlujte to dětem! Zvláště když Shreka: Zvonec a konec už nejspíš viděli a kromě příběhu mluvících psů, koček či holubů jim prázdninová kina žádnou speciální novinku nenabízejí.