A byť budí částečné rozpaky, není pochyb o tom, že podobně jako některé snímky z předešlých řad může vyvolat mírné pozdvižení. Nejen proto, že hrdinka, maloměstská učitelka s humorem i mindrákem Bridget Jonesové ještě o hezkých pár kilogramů těžším, si napravuje sebevědomí účinkováním v neo-burlesce, zjednodušeně řečeno tancem s prvky striptýzu.
Ale také díky finále amerického střihu, ve kterém na půdě veřejnoprávní obrazovky dostane slovo pořad známý z konkurenční stanice. Což si žádá skoro stejnou odvahu jako navzdory vysmívané nadváze odhodit v záři reflektorů stud i podprsenku.
„Amerického“ se v příběhu najde více, počínaje stavbou modelových romantických komedií od nadějí přes zklamání po nové nadechnutí a konče klipovými sestřihy hrdinčiných tréninků v duchu StarDance. Ovšem jak choreografie, tak režie tu za drobné nápady sbírají body.
Pro a proti se během snímku střídají co chvíli. V podstatě jde o banální historku včetně takových klišé, že problémový puberťák šikanující spolužáky a válčící s kyprou učitelkou má vlivného tatínka na radnici. Navíc je film až zarytě pozitivní, neboť za každým zlem hledá jeho skryté příčiny vedoucí k chápavému soucitu.
Ale na druhé straně dialogy obsahují kouzlo sršatého vtipu včetně učitelčiny poznámky v hochově žákovské knížce „Má vzteklinu, očkovat, nebo utratit“ a chlapcovy urážlivé výroky i následné dusno ve třídě účinkují autenticky.
Další proti: hrdinčina proměna z otylé popelky v královnu plesu nese znaky reklamního zkrášlování čtenářek z ženských magazínů; vůbec jde o film takříkajíc „holčičí“, ačkoli scénář psal Pavel Gotthard.
A další pro: divácký zážitek nabízí báječná souhra Sabiny Remundové coby rezignované matky s představitelkou její dcery Evou Hacurovou, která se díky samozřejmému výkonu v hlavní roli dá označit za objev sezonní obrazovky.
Jak si nepodělat život - Až budou krávy lítatRežie Tereza Kopáčová, scénář Pavel Gotthard, hrají Eva Hacurová, Sabina Remundová, Filip Král, Stanislav Majer |
Konečně se tu řeší až příliš „žádaných“ témat naráz, přičemž to věčné, jak ze své jinakosti udělat přednost, používá dojímání a morální poučení. Zároveň však nad konkrétní polemikou o pedagogické způsobilosti dámy, jejíž dráždivou produkci vidí děti na internetu, stojí fakt, že se hrdinky díla v rozporu se současnými feministickými trendy nejen předvádějí coby „sexuální objekty“, ale dokonce je to osvobozuje a baví.
Což je příjemně nekorektní, zdravá provokace v mezích zákona. A nakonec po řemeslné stránce je „malý“ televizní film lepší než valná část současných českých komedií v kině.
