Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Irving geniálně začíná, po 100 stránkách už jen karikuje sám sebe

  11:33aktualizováno  11:33
Americký spisovatel John Irving má výrazný styl. Přesto, nebo snad právě proto, jeho pozdní knihy působí jako odvar z kdysi silné polévky. To je i případ nového románu Poslední noc na Klikaté řece.

John Irving - Spisovatel John Irving | foto: Profimedia.cz

Jen co nový román vyšel, už fanoušci na internetu zaškrtávali kolonky jeho oblíbených motivů: zase jsou tam useknuté části lidského těla, medvědi, zápasení, sex se staršími matronami, Nová Anglie, chybějící rodiče, příběh v příběhu... Irving se nijak nesnaží maskovat své posedlosti – a čím je starší, tím je to horší. Což neznamená, že by Klikatá řeka byla vyloženě špatný román. Jen se špatným románem stane.

Zase ty nešťastné náhody

Začátek je totiž skvělý. Jeden chybný úkrok a zbytečná smrt, dřevorubci a plavci dřeva na severu státu New Hampshire počátkem padesátých let. V tom drsném kraji je už cítit melancholie budoucích změn, kdy lidské síly vystřídá moderní technika a nezbude nic než pár stromů a Klikatá řeka, která se neklidně valí dál a navzdory názvu má na svém toku nějak málo "kliček". Což se nedá říct o peripetiích Irvingova skoro šestisetstránkového románu, který je zase plný divokých zákrutů a nešťastných náhod.

Tentokrát osud zkouší kuchtíka Dominica s italským původem, který postupně ztrácí otce, matku, cit v noze i všechny velké lásky. Tyhle pohromy líčí Irving jakoby nic, v rozverných tanečních krocích na zamrzlé nádrži, na kterou se právě řítí smrtící klády, či v jednom lupnutí těžkou pánvičkou, která však nevyřídí domnělého medvěda, ale rozsochatou indiánku.

Rodinná schovávačka

A to jsme stále na nejlepších sto stránkách knihy, kde Irving ještě krotí vypravěčskou zběsilost a působivě pracuje s návnadami a náznaky. Místo slova ještě by však bylo namístě už: Irving totiž své knihy píše zásadně "odzadu", od poslední věty k první, která nakonec do jazykových kombinací zapadne jako poslední dílek puzzle.

Tu důmyslnou architekturu je možné obdivovat, ale jen chvíli. Pak se z mrtvých stanou mrtvolky, z tragédií ulítlosti a z autora – vlastní karikatura. Nebo co jiného jsou uříznuté ruce a malíčky, ukousnutá ucha, rozstřílení staříci i bezhlavá těla osahávaná úchylným kovbojem?

Severskou romanci střídá natahovaná rodinná schovávačka, neúnavně huštěná novými postavami a dějišti. Cestuje se Kanadou i Amerikou a končí až na prahu jedenadvacátého století, kdy je čtenář vysílen podobně jako Irvingovi osmdesátiletí hrdinové. Z mnoha obsažených témat je tím nejniternějším vztah otců a synů, často komplikovaný a bolestný.

Ozývá se i z předchozích Irvingových děl a živí ho zjevně autorova osobní zkušenost, dětství s náhradním otcem, kdy toho biologického začal hledat příliš pozdě (odtud i předposlední Irvingův román Dokud tě nenajdu).

Jsme ztracenej národ

Při tom všem se Irving po delší době (od Modlitby za Owena Meanyho z roku 1989) vrací k románu s "politickým přesahem", v němž neskrývá své zklamání z rodné země. Začalo to Vietnamem a končí spasitelskými válkami George W. Bushe po 11. září 2001, které v knize zachytil s takřka dokumentární přesností.

Symbolicky pak vyznívá věta, kterou obhroublý, ale výborně střižený zálesák Ketchum udílí Dominickovu synovi, slavnému spisovateli Danielovi: "Jsme ztracenej národ, Danny. Přestaň se mrcasit s ptákovinama." To mrcasení odkazuje k autorově zjevné nepolitičnosti, příliš subtilním tématům, která nepojmenují to podstatné.

Jenže to podstatné, úzkost z nebezpečného světa, Irving pojmenoval už dávno. Skoro se zdá, že ty čím dál nepravděpodobnější děje a postavy jsou jen manévry, kterými autor zastírá nejhlubší strach a smutek, dosud efektně rozpouštěný v literatuře a psaní.

S postupujícím věkem má sklon nejen k rozvláčnosti, ale i k nostalgii a sebechvále, která se promítá právě do postavy spisovatele Dannyho. Nápadně se podobá autorovi (včetně některých životních okolností) a od počátku je předurčena k výjimečnosti. Škoda jen, že se román na rozdíl od Dannyho neřídí zásadou: "Čeho je moc, toho je příliš."

John Irving: Poslední noc na Klikaté řece
Překlad L. a L. Trávníčkovi. 567 stran, cena 369 korun
Hodnocení MF DNES: 50 %




Nejčtenější

Zemřel herec Jaroslav Šmíd, hrdina komedie Doktor od jezera hrochů

Jaroslav Šmíd ve filmu Doktor od jezera hrochů (2010)

Ve věku 47 let zemřel herec Jaroslav Šmíd, známý z titulní role komedie Zdeňka Trošky Doktor od jezera hrochů. Zprávu...

Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy

Z natáčení filmu Prezident Blaník

Lobbista Tonda Blaník bouchl do stolu. Tvůrce, který oceňovaný seriál vytváří, opouští internetovou televizi Stream...



Zemřel písničkář Wabi Daněk, autor legendární Rosy na kolejích

Písničkář Wabi Daněk

Po dlouhé nemoci dnes ve věku 70 let zemřel Wabi Daněk, folkový písničkář, autor a původní interpret neoficiální...

Nemístnému návrhu jsem se vysmála, řekla Ewa Farna Za scénou

Zpěvačka Ewa Farna v kulturním magazínu Za scénou.

Ať si ženy uvědomí svou hodnotu. Já se nabídce vysmála, řekla zpěvačka Ewa Farna v pořadu Za scénou.

RECENZE: Herec Jiří Kajínek je zajímavější než kriminální případ Kajínek

Trailer k dokumentu Já, Kajínek

Sázka na senzaci? Jistě. Taky pokrytecký obchod s kontroverzí. Ale i šikovně využitý unikát, nad nímž si konkurence...

Další z rubriky

RECENZE: Tři minuty do soudného dne je šokující příběh agenta FBI

Autor knihy Tři minuty do soudného dne Joe Navarro

Kdyby si Sověti zamanuli, mohli na sklonku osmdesátých let minulého století zničit Ameriku a vlastně celý západní svět,...

Ve víru kolem Queen. Brian May líčí příběh kapely pomocí 3D fotografií

Queen v roce 1973 v  čele s frontmanem Freddiem Mercurym

Ve středu večer zamíří tisíce fanoušků na koncert kapely Queen do pražské O2 areny. Ještě předtím se však můžou potěšit...

RECENZE: Saturnin se vrací aneb Mackovo povedené polidšťování Milouše

Obálka knihy Saturnin se vrací

Bývalému politiku Miroslavu Mackovi se v odvážném pokračování oblíbeného Saturnina podařilo zachovat styl původního...

13 pravd o rodičovství
13 pravd o rodičovství

Tyhle hlášky vás svou upřímností dovedou k smíchu i pláči



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.